Kašlu na to
Prvního února, v den nástupu do nové práce, jsem se probudila s osmatřicítkou a kašlem. Kolem oběda (protože z něj bych nepozřela ani sousto) jsem po dovolení odešla domů a po dvou a půl dnech ležení v posteli a kamarádění s paralenem plus jsem se dostala do stavu téměř zdravého. Až na ten kašel.
Kašlu pořád a kašlu výživně, v závislosti na zvlhčení sliznic je to kašel buď suchý a záchvatovitý, nebo tak vlhký, že musím přebytky odvážet na zpracování mimo domovský závod (tj. obvykle do kanalizační sítě). Už mě to nebaví.
Ale je fakt, že poslední týden mě toho nebaví víc…
Únor 10th, 2008 at 11.27
A byla jsi vůbec u doktora?
Únor 10th, 2008 at 13.47
ne, samozrejme. Doktorka mi vzdycky da bud kapky, nebo kloktadlo, prestala jsem k ni s takovymi vecmi chodit uz davno… ted jenom kdyz potrebuju neschopenku.
Únor 11th, 2008 at 11.39
Tak co se divíš, že se nemůžeš uzdravit :)
Únor 11th, 2008 at 19.30
to je sofistika - snazim se rict, ze nic, co by mi rekla/dala doktorka (natolik uz ji znam), by mi k uzdraveni nepomohlo, nekolikrat overeno. Mozna krome neschopenky, ale o tu z financnich duvodu nestojim - jinak je mi dobre, jenom kaslu.
Únor 11th, 2008 at 21.02
Chmm