Ještě jednou o moři, ozubení a liškách
Včera jsem jela navštívit rodiče. Nová sedačka vypadá luxusně a nový notebook pořízený pro maminu na internet docela taky, protože má i vestavěnou kamerku, ale soudě podle bleskového průzkumu na czc, mohl stát tak kolem 15 tisíc :). Shodila jsem boty, sedla ke stolu, otevřela stránky czilly, stáhla firefox, nahradila éčko liškou v panelu rychlého spouštění, oznámila změnu majitelům a mohli jsme vyrazit na večeři.
Večeře proběhla docela v pohodě, bez větších konfliktních témat, pokud pominu diplomku a budoucí zaměstnání. Musela jsem připustit, že pořád nevím a že mám jasno v podstatě jen ve dvou věcech: pracovat v kanceláři u počítače a nekomunikovat příliš s lidmi, hlavně s neznámými (prodej produktů, výroba reportáží apod.). Už to je určitým způsobem pokrok a upřesnění, ale nebylo to oceněno. Bylo mi jen se vždypřítomným úsměvem sděleno, že přesto, že úloha zprostředkovatele práce je nelehká, protože si pak stěžuje buď ten člověk, pokud mu práce nevyhovuje, nebo ta firma, když jim nevyhovuje pracovník… může mi pomoct, ale měla bych si už teda pomalu rozmyslet co.
Nejvyšší čas začít se znova věnovat IT: v tomhle oboru otec naštěstí příliš kontaktů nemá.
Co se týče moře: uvítala bych, kdyby konečně vynalezli teleport - přemístit se z domova přímo na pláž a večer (nebo aspoň cca za 3 dny) zase domů, to by bylo nejlepší. Ale tenhle vynález na sebe nechává moc dlouho čekat.
Zítra už budu mít o dvě bambule v puse míň. Neumím si to nějak představit a snažím se moc si to nepřipouštět.
Únor 12th, 2007 at 22.00
O budoucím zaměstnání mi ani nemluv.