Je to všechno nějak postavený naruby
Miluju podzim, ale přesto mám podzimní depky. V letošním ročníku hltám přednášky, ale přesto jsem se dneska na tu poslední vědomě vykašlala s tím, že mě pobolívá v krku, vzhledem k posunu času je to na mě už strašně pozdě a na to téma/přednášejícího jsem už neměla náladu. S každoročním podzimním zpomalením nestíhám to, co si předsevzávám, přesto mě minulý týden napadlo, že mám na Vánoce skoro všechno zařízené, dokonce už mám i adventní kalendář, takže by klidně mohly přijít už za měsíc, místo za dva. Nejsem nadšená, že tu musím maminu mít a oblíkat se, i když jdu ze sprchy, ale když tu spí, mám zároveň takový příjemný pocit, jako když bydlím zase doma (přes den je pryč, takže se nestíháme nějak moc hádat). Chce se mi do psaní diplomky (novum), ale nemám téma, přesněji řečeno nemůžu se rozhodnout, jaké zúžení by tomu tématu nejvíc slušelo. Přestože jsem s tím článkem začla, už se mi nechce všechny ty paradoxy dál vymýšlet a vypisovat ;). A přestože se blíží zimní slunovrat, mám pocit, jako by rok právě začínal…