Jako kdyby se něco dělo

Neděje se nic. Poslední lednový pošmourný den.
“Tak se učíš?” pravila mamina na závěr obligátního večerního telefonátu.
“Už ne,” zamumlala jsem.
“Jakto? Už to máš za sebou? Tak proč něco neřekneš? A co jsi dostala?”
“Dvojku.” Připadala jsem si jak v Marečku, podejte mi pero: když Plhovi rodiče přijeli na třídní schůzku, vyposlechli si “dvojku” a zase jeli domů.
“No to je skvělý, dvojka!” jásala maminka. Mně to bylo jedno, hlavně když jsem to měla za sebou, nemusela tam chodit znova a v úplně ideálním případě to nebyla trojka. Pokud si vzpomínám, vždycky jsem měla takový podivný pocity, když mě někdo chválil za známky. Ani nedokážu vysvětlit proč. Nepovažuju to za adekvátní nějak posuzovat a hodnotit, když jediný význam to má pro mě a pro školní byrokracii.
“No, to je vostuda,” slyším v pozadí otce. Nojo, Quanti Angličanka? Že když byl někdo před 3 lety v Kanadě,že mu gramatika a slovíčka zůstanou nedotčená a napořád? Hm?

KOLEGA — — 16:57:58 30.1.2007
QUANTI: Taky mám za 2. Vůbec jsem se nepřipravoval, takže jsem spokojen. Ale dost mě překvapila rigidita celého toho systému. Ty paní jsou na tom JC asi dost zavřený.
Rozhovor probíhal takhle:

Vona: Pane kolego, tak listening a reading je výborný, kompozice taky, ale ta gramatika!! Že vy jste v kontaktu s rodilými mluvčími?
Já: Jo, to jsem.
Vona: Vy tam totiž používáte stejný věci, jak by to řekli oni.
Já: To vadí?
Vona: No ano, oni by to tak sice řekli, ale není to správně. Měl jste chodit do kurzu, tam jsme se to učili.

A tak dál. V podstatě šli jenom po gramatice. Bylo to ve zvláštním kontrastu s tím, že sami měli v zadání takový chyby, který by rodilý mluvčí rozhodně neudělal :-)

Mě to nepřekvapilo. A utvrdilo v názoru, že ať se děje, co se děje, jen máloco by mě přimělo nějakým způsobem se přimíchat k výuce angličtiny jakéhokoli druhu - tu mají, s výjimkou začátečníků, učit rodilí mluvčí. Českého angličtináře už doufám nikdy neuvidím, a to při vší úctě.

A otec? No coby, nic. Trochu jsem si zanadávala pod fousy a dál nereagovala. Kdo by mi taky kazil náladu, kdybych ho neměla?

One Response to “Jako kdyby se něco dělo”

  1. r1 Says:

    Měl bych taky chodit na angličtinu. Pomalu zapomínám.

Leave a Reply