Quanti blog

Okolo stolu v kuchyni sedí: Babička, Matka, Dcera, nastávající Zeť. Vejde Otec.
Otec (do půl těla): „Nemůžu najít brýle.“
Nikdo mu nevěnuje přílišnou pozornost, pokračuje se v předchozím hovoru.
Matka (po chvíli): „Asi jsou tam, kde sis svlíknul košili.“
Otec odejde. Po chvíli se vrátí a zapojí se do konverzace.
Otec (v tílku): „Tak skutečně, nejsou ani tam, kde jsem se převlíkal.“
Matka: „A nejsou v koupelně?“
Otec: „Nejsou. Musely mi vypadnout na zahradě, jak jsem sekal. Jak jsem se shýbal, abych vysypal ten koš, nebo tak něco.“
Babička: „Jako z košile?“
Dcera: „Určitě tady někde budou. Na zahradě bys je viděl.“
Matka: „Možná bys na ně i šlápnul.“
Otec: „Nene, já si bral to nářadí, a abych na něj viděl, vzal jsem si brýle a pak jsem je automaticky zastrčil do kapsičky u košile. No a pak mi zřejmě (s nadsázkou) automaticky vypadly, když jsem vysypával koš.“
Babička: „Z kapsy u košile?“
Otec: „No, takhle z tý kapsičky.“
Babička: „A ty ses převlíkal? Nepřevlíkal…“
Dcera: „Jasně, že se převlíkal, vždyť by byl celej od trávy.“
Babička: „Dyťs měl pořád tu samou? Byl v tričku!“
Dcera: „Nojo, byl v tričku, ale předtím byl do půl těla. Měl jinou košili.“
Matka: „A tam, kde ses převlíkal, nejsou?“
Otec: „Nejsou, tam jsem se koukal.“
Matka: „Tak je půjdeme hledat.“
Otec: „Půjdeme prohledat tu zahradu. Těch brýlí by byla škoda. O cenu nejde, ale to jsou brýle z Hongkongu. Musíme udělat rojnici.“
Zeť: „Tak jdeme.“
Otec: „Teď to nemá cenu, až se najíme.“
Dcera: „To nenajdem.“
Matka: „Nemůžem je tady nechat. Aby nezrezly.“
Dcera: „Já si stejně myslím, že budou tady někde v domě.“
Odmlka.
Babička: „Ta pracovní košile má kapsu?“

This entry was posted on Pondělí, Květen 26th, 2008 at 11.04 and is filed under Zewl(.net). You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.