Fajn, beru zpět
V tomhle nádherném, teplém, příjemném počasí (které samozřejmě nastalo ve chvíli mé největší časové tísně) si umím představit spoustu lepších věcí, než být celý den zavřená nad knížkami a počítačem. Hlavně několikahodinovou procházku v podhůří Krkonoš… nebo i jinde, kde se člověk může zadívat do dálky a vidět jenom louku nebo les. Nedávné věnování se pravěké a středověké archeologii mě zdeformovalo natolik, že bych nejradši žila v zemnici uprostřed ničeho (což už je samo o sobě blbost, protože si nějak nevybavuju, že by ať už zemnice nebo jiná obydlí stávala samostatně). Hrabe mi tedy už do takové míry, že se zmítám mezi touhou být mezi co největším počtem přátel a touhou být úplně mimo civilizaci.
Hlavně už ale dohajzlu bez skript a počítačů!
(Aspoň na chvíli.)