Ekologické obaly a další
Už i osud se mě zřejmě snažil vytáhnout na nějakou společenskou akci: před pár týdny jsem vyhrála dvojici lístků do hostivařského multikina, takže jsme se je v poslední den platnosti rozhodli s Lvíčkem přece jenom využít ;). Lvíček chtěl na Vratné lahve, já na Pusinky, ale ty hráli akorát odpoledne a navíc běží v kinech kratší dobu, takže je snad ještě stihnem.
Nemůžu říct, že bych litovala. Tkalounova sexuální posedlost byla sice místy až trochu trapná a taky mě iritují věčné svěrákovské mánie detailních záběrů třeba na naolejovaný pant, ale některé hlášky (”já jsem měl takovej nápad… a už ho nemám”) i “nehlášky” (”Hm.”) mi přiváděly tradiční záchvaty smíchu (spoludiváci byli pravděpodobně nepříliš nadšeni).
Z kina jsme jeli tramvají kolem naší oblíbené pizzerie.
“Mohli bysme zas někdy zajít.”
“Tak zajdem zejtra.”
“Supr.”
…
“Bude osm, máš chuť se ještě s něčím patlat?” a šli jsme hned :). Byli jsme tam skoro sami a pizza byla hotová rychleji, než kdybych ji vytáhla z mrazáku (tak rychle jsme v pizzerii jídlo ještě nedostali). Díky tomu, že kino nás nic nestálo, to ani nebyla taková díra do rozpočtu :).
Marná sláva - večeře doma a film na DVD, to se prostě nedá srovnávat…