Doba kamenná je doba kamenná
“Bojí se!” shlukly se pravěké domorodkyně kolem Lvíčka. “Jak našlapuje!”
“Máme tady rezervaci,” pravil odvážně Lvíček.
“Tak rezervaci, jó? A na jaký méno?” zkontrolovala jedna z nich a pak nás odvedla po schodech dolů, nahoru a zase dolů. (Asi je to tam, kde bývala restaurace U Jagušky, kde jsem slavila dvacetiny, ale kamenná dekorace to změnila k nepoznání.)
Pralidé neumějí číst a ani nemají moc dobrou paměť, takže si vždycky odnesou lístek, kam napíšeme číslo stolu a svoji objednávku. Jídelníček je veskrze vtipný, takže objednáváme Jebáto (něco jako sangria), předkrm a Šamanovo jídlo pro dva. Jí se rukama a je to žrádýlko - v půlce už funíme a pár kousků výtečných žebírek, grilované zeleniny a dalších složek pokrmu zůstává nedojedeno na podnosu. V průběhu jídla nás baví oprsklí domorodci a potom, co dojíme, začne i pravěký program. Krade se posvátný oheň, vyráží na lov a všechno je proložené skrznaskrz současnými komentáři jednoho z aktérů (”Ty jsi zase hulil, co? Příště si dej o jednu míň!”).
“Potřebujeme vanu!” mě na chvíli zarazí, ale pak z kontextu pochopím, že potřebovali pannu; k oběti. Naštěstí mě to minulo (stejně jako glosování, která z přítomných panna určitě není), na obětní lavici vytáhli nějakou Asiatku (Japonku?); její partner vše nadšeně fotil mobilním telefonem.
“Už dete, jo?” želeli našeho odchodu před koncem programu obsluhující domorodci, ale k dodání účtu se neměli.
“No my klidně pudem,” zvedali jsme se na dotaz pračlověka, proč tam ještě jsme.
“Jo vy ste ještě nedostali účet? …nó… tak běžte… ale jako že vo ničem nevim,” překvapil nás. Ale i když by to bývalo bylo příjemné, nezdrhli jsme a zaplatili. Stejně nám pěknou chvíli trvalo se z tmavého a členitého prostoru vymotat k východu, takže by nás chytli ;).
Užila jsem si to a kdyby to někdo zasponzoroval, klidně bych šla zas ;) Abych nezapomněla, večeře mezi drsňáky z pravěku byla záměrně na Valentýna. Stejně ulítlý nápad ale mělo dost a dost párů (včetně jednoho buzního) a samozřejmě i nějaké rodiny a obchodní partneři, kterým mohl být Valentýn putna. Ale hlavně byla legrace, takže jestli se chcete u jídla pobavit a nevadí vám drsnější zacházení a mírně vyšší ceny, zajděte…
Únor 17th, 2008 at 22.55
Já kolem chodím do školy.
Únor 18th, 2008 at 10.46
Copak doba kamenná, ale jmelí… :-)
My občas zajdem do klasickýho Pravěku, tam obsluhují našinci, já bych z těch pračlověků měla asi strach. :-)
Únor 27th, 2008 at 22.05
malenko, promin, nejak jsem na tvuj komentar zapomnela :) pracloveku se neni potreba bat, neublizi ;)