Dneska jsem blogovala v metru
…a na Metru, nemajíc vhodnějšího papíru k dispozici. Na to, abych to sem přepsala, už ale sílu nemám, tak snad zítra ;).
Vypadá to, že tak za dva týdny dostanu kolegyni - dceru jedné exministryně. Prý byla sympatická a hlavně je extrovert, takže by se na ni daly přesunout věci typu komunikace s médii. Ale já stejně s médii moc nekomunikuju a vyřídit sem tam pár dotazů vesměs velmi slušných novinářů pro mě (až překvapivě) není vůbec problém. No uvidíme. Lituju, že nemůžeme odsunout kolegu tuneláře z našeho kanclu - naproti kuchyňce, kousek od WC, dvoje dveře od šéfo-kolegů, byl by téměř ideál, mít tam ještě kolegyni podobného věku a zaměření.
A pití zadarmo ;).
V nejbližších dnech (ráda bych to stihla do konce listopadu) se snad konečně dostanu i na vánoční trhy - je neuvěřitelná ostuda, že jsem se letos nechala předběhnout Petulkou. A to i v pečení. Ale než mít perníčky poprskané bacily, radši si počkám. Mám navíc recept na takové, které jsou hned měkké, heč ;).
A zítra… zase do rachoty. Ne, že bych si to neuvědomovala, ale dneska jsem si připomněla, že budu v práci mezi svátky i na Silvestra. Copak v takové Sluníčkové firmě, to by bývalo bylo určitě fajn… nebo kdekoliv, kde jsou kolegové taky aspoň trochu přátelé. Tady si na šéfa určitě nemůžu stěžovat, ale takový teambuilding, jako ve Sluníčkové firmě, si s ním rozhodně představit nedokážu.
Tak snad nás aspoň pustí brzo domů.