Dlouhoblog
Říká se, že období nabité událostmi utíká rychle. Mně naopak přišel minulý týden, v kterém jsem dostala pracovní nabídku, dala výpověď, řešila možnosti hypotéky a vlastního bydlení… dlouhý věky. Ubíhání pozoruju jenom na blogu, protože desetidenní výpadek jsem neměla… v celé historii RSS čtečky (do loňského února), takže dlouho :), i když párkrát byl devítidenní.
Ono to převážně nejsou věci, o které bych se chtěla nějak ochotně veřejně dělit, dílem z pověrčivosti, dílem z opatrnosti, občas z obojího ;). Nicméně jednu věc jsem si ujasnila během neděle a pondělka, kdy jsem našla ideální byt a potom zjistila, že ani s příspěvkem od rodičů si ho nebudu moct dovolit (na hypotéku s potvrzením příjmů nemám dostatečně dlouho příjem a bez potvrzení dávají max. na 50 %, takže na to zase nemám hotovost). Přestala jsem lpět na babiččině bytě a litovat, že není můj. Jednou (a snad to bude trvat právě takovou dobu, jakou to trvat má) se doufám budu schopná odsud normálně odstěhovat - bude mě to mrzet, ale zvládnu to. Odpoutala jsem se.
Hodila bych do placu nějakou veselou historku z Organizace, ale napadá mě jenom jedna, a protože se v ní nedají zaměnit reálie, zblognu ji teprve, až budu odcházet.
Z pověrčivosti.
A z opatrnosti :)