Quanti blog

Včera jsem se šla nechat uschopnit. (Na výpočet nemocenské jsem se ani neměla koukat - zánět nosohltanu je relativně drahá srandička.) Dostala jsem miliontý papírek k odevzdání mzdové účtárně a povzbuzení do dnů příštích.
Cestou z kontroly jsem se zastavila u maminky, která pracuje necelou zastávku od naší doktorky - povyměňovat nějaké komodity a oťukat nápady na dárky, otázkami nenápadně zahalenými do hávu běžné konverzace (aspoň doufám).
Došla řeč i na můj “dopis Ježíškovi”.
“Já snad ani nic nechci,” povzdechla jsem si.
“Holka, já taky ne. Nemám to kam dávat, a vůbec…”
“To mi povídej - člověk ti nemůže dát nic hmotnýho, nic dobrýho, protože hubneš, a ani kosmetiku, protože ji nepoužíváš.”
S babičkou to bylo podobně. Sladké nesměla kvůli náběhu na cukrovku, její byt byl jedno velké skladiště… Nenapadlo by mě, že tak brzo budu prožívat dejavu.
“Já si ji šetřím,” fňukla mamina.
“Na co? Na nabalzamování do rakve?” (Mamina je jedna z mála lidí, ke kterým si dovolím trochu drsnější humor - ví, že to nemyslím vážně.)
Pokrčila rameny a začala mi vyprávět o dekorativnosti lahviček a mně bylo jasné, že letos abych si s kosmetikou taky dala pohov.
Jestli by nebylo jednodušší prostě udělat Vánoce bez dárků.

This entry was posted on Sobota, Listopad 24th, 2007 at 13.54 and is filed under Aktualitky, Zewl(.net). You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.