Quanti blog

…asi zavedu vedle Telegraficky opačnou rubriku Rozkec ;) takže pro ty, kteří to mají rádi stručné - dneska se nedočkáte :).
Včera jsme si pouštěli Super Size Me. Hodně zajímavá věc, i když možná krapet moc výchovná. Přistihla jsem se při chuti na veganskou dietu - ten úžasný kastrol hrášku s baby mrkví… Nonic. To jen na okraj.
“Když nejím, cítím se mizerně. Když jím, najednou je mi úžasně,” popisoval hlavní protagonistka a gastroenteroložka konstatovala: “Asi jste se už stal na tom jídle závislým.” To je mi objev, říkám si. Ale dneska…
Poslední dobou jsem se, zotavená z bohemistiky a stostránkových povinných četeb, zase začala shánět po četbě. Na jaře jsem během jedné návštěvy u Lvíčkových zcela nespolečensky přelouskala celé “čtyřkniží” Terezy Boučkové. Želary a ještě jednu knížku jsem vrátila druhý den. Pár věcí ze své knihovny jsem přelouskala už poněkolikáté. Ve zkouškovém moji zrakovou, mozkovou a časovou kapacitu na nějaký čas zajaly školní věci, ale teď chuť číst vybuchla s nečekanou intenzitou, hlavně poté, co u rodičů třídím svoji knihovnu. Ale chci něco, co neznám, něco, do čeho se budu moct začíst - žádné rozkouskované povídky, něco, co mě pohltí a nepustí, dokud to nedočtu. Nečekaně mi vybyly asi dvě hodinky volna, takže jsem se rozhodla svou hladovou duši nasytit.
Nojo! Probloudila jsem dvě největší pražská knihkupectví na Václaváku (plus LK tamtéž) v příšerné nerozhodnosti. Chtěla jsem si něco přečíst. Hrozně moc. Ale chtěla jsem, aby se mi to líbilo. Jak to má člověk v takové záplavě knížek poznat? Nechtěla jsem ani milostný román, ani historický román, ani sci-fi, ale klidně cokoliv z toho, aby se to dobře četlo a za něco to stálo. Při tom, kolik ty knížky stojí, se mi pochopitelně nechtělo nechat je po přečtení na WC k okamžité recyklaci.
Zároveň se přihlásila ještě jedna averze. Od dob vyklízení babiččina bytu fyzickou podobu knih vlastně nenávidím. Chvíli jsem se zmítala mezi odporem přinést do plné knihovny další bichle a touhou se zakousnout do románu, a nakonec jsem sáhla po dvou věcech, které moji představu úplně nenaplňovaly, ale byly od mých oblíbených autorů, abych aspoň něco ukořistila - vrátit se bez ničeho bych už asi nedokázala.
Nespokojená a vyčerpaná víceméně neplodným pokusem o uspokojení, který mě přesto stál tři stovky, jsem si sedla do metra a otevřela jednu z knížek. A po chvíli čtení - no, je to jako s tím jídlem v Mekáči. Chvíli jsem četla a najednou mi bylo báječně.
Asi je to nezdravý, ale já se toho zřejmě nebudu schopná vzdát :).

This entry was posted on Čtvrtek, Červenec 13th, 2006 at 20.07 and is filed under Zewl(.net). You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.