Quanti blog

Jakožto odporně konzumní komerčák si nemůžu nechat ucházet ani úvodní díly třetí řady Superstar, byť teprve v divadle to začne mít šťávu. Na téhle show mám totiž ráda jednu věc: rozezpívává mě. A já zpívám ráda.
Na rozdíl od Petulky si nepoznamenávám na blog písničky, které si v určitém období pouštím nebo zpívám denně aspoň pětkrát do zblbnutí. Přestože někdy taková písnička vystihne náladu líp, než sebepovedenější blogpost.V posledním týdnu to byla třeba Spomaľ od Pehy nebo Ganga a Činely z wohnoutího Dědy (po dlouhé době cédéčko, o kterém jsem byla předem rozhodnutá, že si ho koupím hned, jak vyjde).
Jedna z mála dalších desek, o které vím, že bych si ji běžela pořídit (neváhám přiznat: možná i upirátit, kdyby se naskytla možnost) první týden po vydání, by byl singl Lukáše Kováře. Takhle jsem odkázaná na krátký úryvek z archívu Novy a na svou nedokonalou reprodukci. Mám bohužel tušení, že český showbyznys tohoto génia nepochopí a deska jen tak nebude. Takže v tom, co mě momentálně baví zpívat, jsem omezená na krátkou smyčku:
“Já takovouhle pouť na kolech nechci a nevím taky proč bych ji měl chtííít, všichni cestujou, jezdí vlaky, jenom jáá po svých pěšky musím jííít, každej má svůj vlastní bourák, jenom já s roztrhanou kapsou chodím dál, já nechci mezi níííma v kvádru stát, já chci zůstat rovnej jak ten ptáák.”

This entry was posted on Čtvrtek, Září 21st, 2006 at 15.53 and is filed under Zewl(.net). You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.