Quanti blog

Upřímně – mě tyhle svátky prostě moc neberou. Každý rok se dokopu buď k upečení beránka, nebo k obarvení tří vajec; zřídkakdy se mi povede obojí. (Letos vyhrál beránek, ale nevyklopil se – omyl při vysypání formy polohrubou místo hrubé měl zřejmě fatální důsledky.) Něco málo mi říkají hlavně proto, že jsem se kdysi na Velikonoce narodila, což ale nadobro změnilo vztah k Velikonocům hlavně mámě. Každý rok mi neopomene zdůraznit, jak svého gynekologa – kapacitu – hýčkali a opečovávali, mimo jiné tuzexovými bony, a pak pan docent odjel na Velikonoce.

A bylo to.

Narozeniny mám ovšem až za 14 dní, letos je termín Velikonoc extrémně brzo, jenže máma má hluboko v paměti vyrytý velikonoční porod. Na historky o něm jsem zvyklá, ale letos mě překvapila dedukcí, že vlastně Kristus vstal z mrtvých taky na Velikonoční neděli, takže tak trochu jako já. Tento myšlenkový pochod mě upřímně vyděsil a skoro znechutil, ale mamina… holt… no stárne. Když jsem jí líčila, že jsme na Bílou sobotu obědvali králíka, zeptala se: „A živýho?“

Představa okusování chlupáče poskakujícího po stole nás se Lvíčkem pobavila, i když mamina ujasnila, že živým míní doma chovaného (opak = z obchodu). Začínám pociťovat, že její myšlenkové pochody se prostě přesouvají do babičkovské kategorie… Vzpomínám na každosobotní nevyřešitelné debaty s babičkou, která nesnášela Havla, milovala Sládka, byla v KSČ(M) a chodila do kostela (napohled naprosto neslučitelné světonázory se v babičce spojovaly jedinou myšlenkou – bojem za chudé, pohrdavým přístupem k bohatým a k „establishmentu“ a vizí „lepších zítřků“, potažmo včerejšků). Celý den na nás metala své nehoráznosti a my s mámou jsme nemohly změnit ani milimetr na jejích názorech. Teď začínají absurdní názory a postoje klíčit u maminy, těžko se tomu nějak bránit.

Mikroblog se celkem osvědčil, i když po pár dnech je těžké nějak hodnotit. Musím jenom upřesnit, že mikroblogování není na úkor blogování, že bych místo blogu napsala jen mikroblog. Mikroblog je právě na takové jednověté postřehy, které jsem občas shrnula do bodů v blogu, ale psát jen jeden by nestálo za to – nadpis by byl pomalu delší než blog. Ale to vy z vás, kteří už mikroblogujete, víte :)

A co se týče těch Velikonoc – asi jsem přišla na to, proč mě tak neberou. Samozřejmě mám ráda jaro, léto ještě víc (když nejsou zrovna pětatřicítky), jeho příchod oceňuji – ale nějak to pro mě postrádá druhou rovinu, nějaký hlubší rozměr, prostě je jaro a basta. Podzimní a zimní svátky jsou tak nějak příjemně tajemnější… :)

This entry was posted on Pátek, Březen 28th, 2008 at 20.10 and is filed under Zewl(.net). You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.