Quanti blog

Windows 7 nejsou rychlejší než Vista

Okouzlení většiny testerů a recenzentů z rychlosti preview nových Windows 7 je pouze autosugesce, jak zjistili redaktoři PCPro, když provedli několik benchmarků. Rychlost obou operačních systémů je naprosto stejná. Za nadšení z Windows 7 pravděpodobně stojí především špatná reputace Windows Vista.

Zdroje: 1, 2

Sun Microsystems uvádí bezRAIDové datové úložiště

Sun dokázal eliminovat potřebu RAIDu díky použití ZFS. Nová řada úložišť 7000 (Amber Road) je navíc rychlejší, jednodušší a může být použita jak v malém IT systému, tak jako součást velkého datacentra. Vývoj Amber Road trval Sunu dva roky.

Zdroje: 1, 2

Čínská definice internetové závislosti

Se stoupajícím počtem obyvatel Číny připojených na internet (v současnosti 253 milionů) stoupá v Číně také počet výskytů závislosti na internetu. Čínští lékaři po několika letech výzkumu popřeli, že by šlo o chorobu, a vypracovali kritéria závislosti: trávit více než 6 hodin denně online a vykazovat jeden z dalších příznaků, mimo jiné potíže se spánkem či soustředěním, touhu připojit se, podrážděnost a psychické či fyzické příznaky stresu. V roce 2005 byla v Pekingu otevřena první klinika pro léčbu závislosti na internetu. Podle oficiálních údajů vykazuje příznaky závislosti deset procent čínských uživatelů internetu.

Zdroje: 1, 2

Omlouvám se všem ne-IT zaměřeným čtenářům, ale potřebuju se někde potrénovat v překladu zpráviček, a když už to dělám, může to viset zatím aspoň tady :)

(Vy IT pozitivní: ochotně kritizujte a připomínkujte chyby, překlepy, nepřesnosti nebo nesmysly :))

Microsoft připravuje vlastní App Store

Steve Ballmer na včerejší vývojářské konferenci v australském Sydney přiznal, že Microsoft pracuje na podobném systému distribuce software, jaký používá Apple iPhone. App Store byl spuštěn v červnu spolu s uvedením iPhone 3G a zaznamenal již více než 200 milionů stažených programů.

zdroje: 1, 2

Obama spustil doménu Change.gov

Stránky “Změny” jsou oficiální prezentací vítěze nedávných voleb v USA. Obamova administrativa na nich přináší informace o programu a články týkající se nového prezidenta a viceprezidenta. Lze zde najít i videonahrávky Obamových projevů a odpočet dnů do jeho inaugurace v prezidentském úřadu.

zdroje: 1, 2

Ioke – nový jazyk pro JVM

Jeden z klíčových vývojářů JRuby, Ola Bini, pracuje na novém jazyce, který má kombinovat to nejlepší z Lispu a Ruby. Ioke má být dynamický, silně typovaný objektově orientovaný jazyk založený na prototypech. Kromě Lispu a Ruby je inspirován také jazyky Io, Smalltalk a Self.

zdroje: 1, 2, 3

Google Pack bez StarOffice

Z balíku software Google Pack náhle a bez vysvětlení vypadl kancelářský balík StarOffice od Sun Microsystems. Důvodů může být několik - snaha Google přivést uživatele spíše ke svému on-line balíku aplikací Google Docs and Spreadsheet nebo reakce na Stevea Ballmera, který nedávno prohlásil, že StarOffice a jeho free verze OpenOffice jsou pro MS Office větším konkurentem, než právě Google Docs and Spreadsheet. Google se zatím k důvodům vyřazení StarOffice z Google Pack nevyjádřil.

zdroje: 1, 2

Na iDNES i v tištěné verzi MF DNES (tam je to obzvlášť pikantní) se objevil článek, z něhož musel můj bývalý šéf vyletět z kůže :D A taky asi dost razantně vyletěl, vzhledem k tomu, že je dostupný už jen přes google archiv (současná podoba zde :)) Když si vzpomenu, co jsme se navysvětlovali, že poplatky zůstávají zdravotnickým zařízením a přeplatky nad pětitisícový limit platí pojišťovny vlastně ze svého… Redaktor MFD nám pěkně zamystifikoval, jen co je pravda ;)

K svátku (nebo to bylo k narozeninám?) jsem od Lvíčka dostala D-FENSovu knížku. Ještě jsem ji nestihla přečíst celou (aspoň myslím, nemohla jsem se udržet a četla na přeskáčku :)), ale vážně jsem se pobavila. Neřekla mi toho moc, co bych už nevěděla, ale podala to pěkně souhrnně a navýsost vtipně. Jeden fenomén ale pomíjí: jak přežívají osamocení zmrdi ve struktuře firmy, která zazmrdovaná vesměs není. A já jsem nedávno přišla na to, jak.
Byla nebyla, tedy spíš byla, je (a možná nebude) jedna velká nadnárodní firma. Z pohledu obyčejného zaměstnance byl trochu (hodně) přebujelý management - nad jednou lopatou-inženýrem bylo tak deset patnáct různých úrovní vedení, v týmech ale vládla povětšinou dobrá atmosféra.
Povětšinou. Byli manažeři (vzešlí obvykle z neúspěšných techniků), na které byly z řad jejich podřízených neustálé stížnosti. Byli neschopní. Nerozuměli tomu, co jejich týmy dělají, a nedokázali jim zajistit prostředky pro jejich práci. Například jeden nově vzniklý tým, jehož pracovní náplní bylo testovat jistý produkt, to několik měsíců neměl na čem dělat a musel to řešit zapůjčením strojů od jiného týmu, který je v té době nepotřeboval. “Hlavně na sebe neupozorňovat,” byla strategie onoho manažera, a mně až později došlo, že to byl klíč k jeho úspěchu.
Minulý týden se ve firmě kvůli špatným hospodářským výsledkům propouštělo. Zmrd a několik málo jemu podobných propuštěni nebyli. Proč, když si na ně většina jejich podřízených stěžovala a měli pochybné výsledky?
Nebyly s nimi problémy. Jejich nadřízení je milují, protože všechny problémy s týmem přenáší zpět na tým (schválně nepíšu “řeší na úrovni týmu”, protože zkrátka a dobře není úkolem týmu shánět si pracovní nástroje a jiné prostředky, na to je tu ten manažer), kde je zdusí jako špačka cigarety a k vyššímu vedení se nedostane vůbec, vůbec nic. Jen pocit, že ten manažer je skvělý, protože nemá žádné potíže.
Stížnosti podřízených na jejich neschopnost se množí. A množí.
A zůstanou navždy ležet na HR, pokud se nestane zázrak a někdo si neuvědomí, že tenhle způsob managementu obrovskou nadnárodní firmu neodvratně položí.

Na jaře prý umírá hodně starých lidí – jejich organismus už nevydrží další přesun z období klidu do období aktivity, tepla a dlouhých dní. Naše spotřebiče sice nejsou takoví stařečci, ale po šestileté pračce odešla max. dvouletá varná konvice. Neměla pojistku proti zapnutí bez vody a zřejmě jsem ji vrátila na podstavec s omylem sepnutým vypínačem. Funguje teda, ale trochu se seškvařila a upřímně řečeno, bez pojistky už nic nechci.
Kromě těchto elektrických jsou i další (menší) fyzické škody: v práci mi někdo naťuknul hrníček, dárek od Lucky, ke kterému mám doma ještě (teď už nepotřebnou) pokličku a sítko na bylinky. Tak jsem si uvařila čaj do erárního a chtěla si pustit Hymnu velkého kola. Hopla – „formát audio není podporován“, jenom na té jediné písničce… asi se mi musel ten soubor nějak zkorumpovat.
Všecko se dneska rozbíjí, i moje vyhlídky na zajímavý kus práce, který jsem měla dostat, ale nakonec se dělat nebude, a jiný kousek kreativního jobu, který mě vytrhl z letargie, po pročtení vypadá tak, že titulky jsou dodané a text dodají, až uvidí první náhled. Ale ponořím se zpátky do Copywriter’s Handbook a nebudu si stěžovat. Mám občas i zajímavé věci ke korektuře, jako anglický letáček, z kterého někdo spolykal tečky za větami, což mě ze začátku poněkud zmátlo. (To, že to považuju za zajímavé, dost vypovídá o tom, jak vypadá moje ostatní práce.) Kolega, jehož počítač slouží jako jukebox, dneska hraje poměrně pěkně (teď Priessnitz), takže nálada je jakžtakž.
Chtěla jsem udělat příspěvek s vtipnými útržky dialogů, z domova i z práce. Bohužel velkou část prostě zapomenu, i ten, který proběhl ráno v autě, a ty, které si napíšu, po pár dnech zas tak extravtipně nepůsobí, tak vás radši ušetřím. Možná se radši v blízké době zase mrknu do statistik vyhledávání… :)

Doufám, že nebude pravidlem, že v každé nové práci prožiju maximálně nástupní týden a pak lehnu. V Organizaci jsem nastupovala v úterý a onemocněla o víkendu; na Ústředí jsem přišla prvního v osm ráno s osmatřicítkou sraženou na hladinu umožňující komunikaci s lidmi Paralenem Plus. Při představě nulové nemocenské… naštěstí byl pátek, po úvodních formalitách a ještě před obědem jsem se kolegům omluvila (společný oběd by byl bezva, ale já bych byla schopná pozřít maximálně půlku suchého rohlíku). Vzali to s pochopením, ostatně určitě nechtěli, abych je taky nakazila, takže mě před polednem pustili domů. Ještě jsem neměla vlastní elektronickou kartičku, takže to mohlo proběhnout bez zbytečné byrokracie.
Co se týče docházky, situace je o dost horší, než v Organizaci. Tam byly u vchodu skromně umístěné “píchačky” a dalo se odběhnout, když zrovna člověk neměl nic na práci, nebo třeba strávit na obědě déle, než v pracovní době započítanou půlhodinu. Tady jsou turnikety, takže nasrat; a dokonce je na kartičku a z pracovní doby se odečítává i “rauchpauza” na vyhrazeném dvorečku. To mi teda nevadí, noale… čím větší organizace (aspoň česká), tím nejspíš i větší pruda. Začínám mít chuť nasbírat nějaké to know-how (otázka je pořád, v čem vlastně) a v blízké době se udělat pro sebe. Ačkoli jsem nikdy z domova pracovat nechtěla, opruzy typu “tuhle stránku si nesmíš otevřít” “musíš pracovat jen s tímhle softwarem” “nesmíš si nic nainstalovat” mě začínají štvát - měla by být věc šéfa, aby byl pracovník vytížen, a ne hromadně zakazovat oddech jednou za den u kafe a nějakého toho bulváru. A věčné zakazování firefoxu “z bezpečnostních důvodů” mě irituje taky. Až půjdu příště na nějaký pohovor (jestli někdy), budu se rovnou ptát, jestli můžu pracovat na vlastním linuxovém notebooku. Nebo - nevíte někdo o firmě, která by nasazovala linux na workstationy? U nás znám takové asi jenom linuxové společnosti a Sun.
A to mají pití zdarma a nemají píchačky.
Do kolonky mínusů bych ještě určitě zahrnula místního ajťáka, který mě po základní konfiguraci usadil k počítači se systémem Win XP Pro a zeptal se “už jste s tím někdy pracovala?”
Správná odpověď by bývala byla “ano, z donucení”, ale nechěla jsem vyvolávat diskuse, tak jsem jenom přisvědčila. Při ukazování např. adresáře v Outlooku (2003, aspoň něco, barevný vlaječky ;)) mě zas neustále informoval návody typu “klikněte na Storno”. Chápu, že je zvyklý pracovat s padesátiletými úřednicemi, ale vypadám vážně tak, že jsem nikdy nepřišla do styku s kolik, šest let starým systémem? Čerstvě ze školy? No, nebudu komentovat.
Na další hodnocení je extrémně brzo, popis pracovní činnosti, který jsem dostala vytištěný, zní vcelku dobře, tak uvidím, jak mi to půjde. Kolegové vypadají poměrně příjemně a nejlepší je na tom plat, který bych jako absolventka FF dostala vcelku málokde. Tak si snad zvyknu…

Oficiálně tedy svaté Barborky, patronky tunelářů, ale někde ve Státech má určitě svátek sv. Moron, protože dnešek…
Ráno dobíhám autobus. Zepředu. Doběhnu zhruba na úroveň kabiny řidiče, řidič zavírá dveře a ujíždí. Zařvu ve vzteku za autobusem “ty č****u jeden zk****nej!” Slyší mě babička, která z něj vystoupila, tak se trochu stydím, ale ona pokývá hlavou: “je to hajzl!”
V práci samozřejmě samé věci, na které bych potřebovala šéfa. Který podcenil poučku nejíst a nepít v rizikových východních krajinách (Ostrava) nic nedůvěryhodného a teď je doma, prý se střevní chřipkou, ve stavu, že nereaguje ani na maily, dneska už prý snad bral telefony, ale zas tak ho v takových chvílích rušit nechci.
V práci trčím do večera kvůli jedné domluvené (pracovní) schůzce, která se pak smrskne v asi tři věty a něco, co se dalo vyřídit skoro i po telefonu. Zapomenu koupit margarín, tak večeříme housky skoro nasucho, a zrovna, když se chci domluvit s neteří na návštěvě, jde offline, protože ‘táta prudil’, tak to musíme řešit po smskách.
Ale jedna věc byla přece jen poztivní - z firmy, kde jsem byla před týdnem na pohovoru, mi napsali, že mě neberou.
Nevýslovně mi tak ulehčili rozhodování…

Já vám nevím, jak to dělají ostatní blogeři. Mám výjimečný týden, ale když ho pominu, bloguju především o víkendech. A ve stejném období mám většinou čas a chuť blogy číst, ale to mám ve čtečce pusto a prázdno, něco přibude jen výjimečně. Buď dělám něco špatně a ostatní po večerech místo vaření večeří a žehlení triček blogují a o víkendech místo dřepění u internetu jdou z akce do akce, nebo jsou o víkendech bez netu a blogují v nebo po pracovní době ;).
V práci si začínám až nebezpečně zvykat a momentálně nedokážu říct, jestli tam budu měsíc, rok nebo nějakou jinou dobu. Byla naprostá pravda, co jsem říkala u pohovoru šéfovi: jak někde zakořením, nechce se mi pryč. Kdybych teď dostala nějakou jinou nabídku - rozhodovala bych se hodně špatně, protože kolektiv u pohovoru nepoznáte a reálnou pracovní náplň v podstatě taky ne. Na obou věcech se u mě sice dá dost zlepšovat, na druhou stranu na obojí jsem si už docela zvykla a nestresuje mě to. (Aspoň když v práci není můj kancelářský soused.)
Procházím taky vánoční depresí - poprvé za hodně, hodně let se mi nedaří kápnout na ten “pravý” dárek pro Lvíčka. A prosinec klepe na dveře.
Zítra se musím dostat aspoň na chvilku na trhy… i kdybych tam měla jen vystoupit cestou z práce ;)

Poslední dobou jsem nějaká nemuzikální. MP3 přehrávač do práce sice každé ráno tahám, ale nezapnula jsem ho ještě ani jednou, a nepouštím si písničky ani doma z počítačového archívu (ani originálky na věži). Zato mám psavou, což jste asi poznali, když tady každý den nechávám ublognutí, i když chodím do práce.
Dneska jsem zvládla i pár nákupů, převážně v Luxoru. Před plněním členské podmínky Knižního klubu jsem zašla do oddělení kuchařek zapátrat…
“Prosím vás, nemáte tady nějaký recepty při žaludeční dietě?” oslovila jsem prodavačku, která stála před regálem, v němž jsem tušila svůj cíl, a doplňovala do něj knížky.
“Ne, to musíte dolů, do odbornejch.”
“Ale já myslela, že tady v těch sešitkách…” ukázala jsem na soubor knížeček specifického formátu, v jakém se vždycky prodávaly “Dieta při onemocnění ledvin” “Dieta při nemocech žlučníku” atd.
“Nene,” odpálkovala mě.
Tak jsem poodstoupila, počkala, až odejde, a z dietní poličky vytáhla Dietu při onemocnění peptickými vředy a z poličky o patro výš ještě Kuchařku při onemocnění žaludku. Přece se nebudu jak pitomec prohánět celým Luxorem, když vím, že to je přímo přede mnou.
Někteří lidi jsou nekompetentní až hrůza.
Doufám, že se mezi ně nezařadím - zatím se snažím. A vedle snahy v Organizaci sháním pozvolna práci, k níž bych byla ta nejkompetentnější na celém světě ;).
“Po škole buď zapadneš na osm hodin denně do práce a strávíš tam celej život… nebo si to zařídíš nějak jinak.”
Uvidíme :)

…a na Metru, nemajíc vhodnějšího papíru k dispozici. Na to, abych to sem přepsala, už ale sílu nemám, tak snad zítra ;).
Vypadá to, že tak za dva týdny dostanu kolegyni - dceru jedné exministryně. Prý byla sympatická a hlavně je extrovert, takže by se na ni daly přesunout věci typu komunikace s médii. Ale já stejně s médii moc nekomunikuju a vyřídit sem tam pár dotazů vesměs velmi slušných novinářů pro mě (až překvapivě) není vůbec problém. No uvidíme. Lituju, že nemůžeme odsunout kolegu tuneláře z našeho kanclu - naproti kuchyňce, kousek od WC, dvoje dveře od šéfo-kolegů, byl by téměř ideál, mít tam ještě kolegyni podobného věku a zaměření.
A pití zadarmo ;).
V nejbližších dnech (ráda bych to stihla do konce listopadu) se snad konečně dostanu i na vánoční trhy - je neuvěřitelná ostuda, že jsem se letos nechala předběhnout Petulkou. A to i v pečení. Ale než mít perníčky poprskané bacily, radši si počkám. Mám navíc recept na takové, které jsou hned měkké, heč ;).
A zítra… zase do rachoty. Ne, že bych si to neuvědomovala, ale dneska jsem si připomněla, že budu v práci mezi svátky i na Silvestra. Copak v takové Sluníčkové firmě, to by bývalo bylo určitě fajn… nebo kdekoliv, kde jsou kolegové taky aspoň trochu přátelé. Tady si na šéfa určitě nemůžu stěžovat, ale takový teambuilding, jako ve Sluníčkové firmě, si s ním rozhodně představit nedokážu.
Tak snad nás aspoň pustí brzo domů.