Can’t get it
Lobo a kamarádka Hanka odpromovali, další miliardy kamarádů nebo známých (často zásadně mladších) dodělaly bakaláře nebo aspoň odjely studovat do zahraničí. Já mezitím o prázdninách jezdila za zkouškami do Karlových Varů nebo do jiných obskurních míst (třeba na FAMU), zanedbávala blog a místo něj smolila práce o novoročních sabatech a nevegetariánských médiích, a trpěla na dovolený zaplacený dávno předtím, než by mě vůbec napadlo o nějakejch postupkách v září přemejšlet. (Příště dovolenou zásadně v červenci nebo až v říjnu!)
Postupové neboli souborné zkoušky zakončující první cyklus studia jsou taková bakalářka bez bakaláře. Obhajovala jsem práci (u níž jsem si nebyla ještě dnes do půl jedenácté jistá, jestli ji její vedoucí vůbec četl, neboť mailová komunikace z jeho strany utichla), tahala si jednu otázku a připravovala si druhou. Nikoho, kdo kdy šel aspoň okolo naší katedry, pravděpodobně nepřekvapí, že přestože měly zkoušky začínat ve tři a příprava o půl hodiny dříve, ve tři čtvrtě na tři dorazil první z předsedů komise a ve čtvrt na čtyři druhý.
Byla jsem druhá, takže nemůžu říct, že pak už to šlo ráz na ráz, ale za nějakou chvíli jsem se dostala do kolečka tahání otázky - vyplňování nacionálí do záznamu o zkoušce - obhajoba práce - písemná příprava - losovaná zkouška - volitelná zkouška.
Po poradě členů komise jsem si vyslechla, že jsem dostala velmi dobrou. Takže jsem poprvý v životě, po čtyřech semestrech místo šesti, ve druhým cyklu pětiletýho magisterskýho, za tejden jdu do čtvrťáku, a to je v podstatě poslední rok - v páťáku už jsou jen dvě přednášky a diplomka.
Pořád mi to nedochází.
Září 26th, 2006 at 9.35
No vidíš, že to jde, když chceš :)