Quanti blog

Ačkoli jsem Beran a tedy mám jít do většiny věcí po hlavě (a bezhlavě), čistě fyzicky to většinou nedělám, takže na rozdíl od modřin, které mám každou chvíli (a ne, nemám leukémii, jenom se vždycky na něco blbě nabodnu, kopnu nebo praštím), bouli jsem neměla pěkných pár let. Až do neděle. Ostatně potrápila jsem přes víkend víc tělesných částí.
Po čtyřech hodinách v autě jsme si v sobotu odpoledne dali ještě tři hodiny výletu z Pusteven na Radhošť a zpátky. Výlet by to býval byl příjemný, docela slušné počasí a neodolatelné občerstvení v podobě obsypaných borůvek lemujících cestu až nahoru, kdybych neměla na nohou svoje městské boty. Cítila jsem každý šutr, večer jsem se nemohla postavit na nohy a v neděli skoro chodit. A pak zase čtyři a půl hodiny cesty. Takhle jsem už odpoledne kulhala Valašskou dědinou (možná to bylo částečně tím, že jsem si v Městečku dala jenom jednoho panáka hruškovice ;)) a vylezla za Lvíčkem na “balkón” sušárny ovoce. Někdo se tam zrovna chtěl fotit, tak jsem udělala čelem vzad a chtěla zmizet, ale nějak jsem přehlídla snížený rohový trám - šlupka, až mi cvakly zuby o sebe a zatočila se mi hlava. Bouli mám doteď. Kvalitní. Příště budu míň slušná.
(Možná, že nebyl ten špatný krok, že jsem si nedala štamprlata dvě, ale že jsem si vůbec dávala to jedno. Ale znáte lepší prostředek na zatrávení? ;))

This entry was posted on Pondělí, Červenec 28th, 2008 at 17.10 and is filed under Zewl(.net). You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.