Bez koně
Dneska nevím, co dřív blogovat.
Za prvé, dneska bylo Martina. Na bílém koni nepřijel, ulejvák. Ale stejně mám pro tenhle svátek slabost vzhledem k tomu, že je v tak pěkné datum (11. 11.). Martinská husa ani martinské rohlíky nebyly. To mě ani nemrzí, protože tučné věci s knedlíky už nějakou dobu nejím (není to ani tak záležitost dietářská, prostě to nestrávím) a mák taky můžu jen výjimečně, takže dneska byly k večeři “martinské” kuřecí steaky na kari s ananasem a sýrem :). Trochu víc mě mrzí martinské víno (první letošní víno, které se smí pít až ode dneška). Prostě mám pocit, že by to chtělo nějak oslavit (podle starého liturgického kalendáře má dnes být poslední den hojnosti před adventním a předadventním obdobím půstu). Tak si holt dáme svařák.
Dnešní datum je zároveň i Den veteránů (slaví se spíš na Západě, ale je to den, kdy byla ukončena první světová - ani tak pěkné datum ale bohužel nezabránilo té druhé). Že je nějaký takový den, ale nejspíš i to, že bylo několik světových válek, by pravděpodobně velice překvapilo všechny VV, snad kromě Vladka (a možná Michala). Soudě už podle otázky Moniky (”Vlado, ty se v takových věcech vyznáš, není dneska Svátek práce?”), ale hlavně v “duelu” Katky s Jindrou. Věděla jsem pochopitelně, že tam žádné mozky nejsou, a nemám v úmyslu někomu upírat lidskost jen proto, že o sovětské okupaci nikdy neslyšel a televizi má doma zřejmě jen jako podstavec pro háčkované dečky, ale co je moc, to je moc, a nevědět ani datum rozdělení republiky, tedy událost, k níž došlo prokazatelně za jejich života (”já na tu historii moc nejsem”), to považuju za alarmující a dívat už se nebudu (nebo se pokusím ;)), abych si náhodou o sobě - v porovnání s tímhle vzorkem populace - nezačla myslet, že jsem Einstein.
Taky jsem si zkoušela vygooglit Google. Vygooglila jsem… překvapivě… Google :))).
Jste analytické mozky a rádi vaříte? Zkuste tohle, aspoň na první pohled je to moc pěkná sajtička :)
Nechtěně jsem dnes pobavila a našňupla zároveň maminu v pracovním procesu. Včera jsem se stavovala doma. Bylo mi řečeno, ať si vezmu, co chci. Tak jsem si vzala měkký sýr v kelímku, který jsem si namazala na přinesenou housku. Po použití jsem zbytek sýra zavíčkovala a vložila zpět do krabičky, kterou si nic netušící maminka vzala na oběd do práce :)
“Maminka ti děkuje za žert,” přišel mi říct do sprchy Lvíček. “Cože??” …byla mi ve zkratce popsána situace. Málem jsem se utopila smíchy, pak jsem vylezla a volala se omluvit. “Jako vtip dobrý, no,” pravila rodička. “Ještěže jsem tu sama, protože jak jsem to otevřela… kdybys viděla ten můj vykulenej ksicht…” Byla jsem mrtvá smíchy, naštěstí má mamča v práci ještě železné zásoby, ale… zásek :D Tady vidíte, jak je pořádkumilovnost občas zrádná :)
Cestou domů jsem si pak včera nakoupila z penízků na Vánoce zase něco na sebe (pomalu se začínám mít do čeho oblíct) a dneska jsem si jela pro hlavní dáreček. Foťáček :)
Takže teď fotíme a zprovozňujem čtečku SDček v notýsku, tož skončím a jdu si hrát…