Ale jo, napíšu
co se s náma stalo o půlnoci ve vsi vzdálené od domova dvě hodiny jízdy stříbrnou škodováckou Popelnicí, jak zní celé jméno Evangelíkovy plynové Popelky. Škodouky, jak by řekl s patřičně pohrdavým výrazem Lvíčkův slovenský exkolega, kterého pro účely blogu nazývám Mravec (naštěstí o něm nic netuší, protože jeho slovenská národnost, napoleonská výška a cholerická povaha dávají dohromady dost výbušný koktejl). Mravec má bavoráka (bávo pro socky, tvrdí prý Evangelík, a já to nejsem kompetentní hodnotit, protože mně se bávo nelíbí žádný) a o tom, za jak dlouho by tu trasu zvládnul on, se nebudu rozepisovat, protože přece jenom nevím, kdo, kdy a kde tuhle stránku může zindexovat :).
Mravec s námi na svatbě ale nebyl a tak nás nechám trčet ještě aspoň do zítřka v orlovně, protože teď už je na tak pěkné líčení nočního safari moc pozdě. Teď jsem jenom chtěla napsat, že mě článek na lupě přivedl na jednu věc. Kolik je u nás vlastně tak zhruba blogů?
Na bloguje.cz (jsem lina linkovat) je v téhle chvíli 7771 blogů, a jelikož neaktivní se po čase mažou, většina z nich tak bude docela udržovaná. Podle onoho článku na lupě, rozhovoru s Michalem Illichem, je jich na blog.cz ale celých 600.000 blogů (!), z toho zhruba polovina aktivních. (Koukala jsem i na sblog, ale tam nejsou statistiky veškeré žádné.)
Nevím, jestli to není překlep, protože si v naší pidizemičce prostě neumím představit půl milionu blogerů.
Každopádně, i když jsem si o tom svém nikdy nemyslela naprosto nic světoborného, aspoň jsem ho brala za takový vizitníček, že ráda píšu, že mě to bavi a že to snad trochu i umím. Teď mi došlo, že blog nic takového neznamená a že mnohem spíš než forma “nezávislé publicistiky” to je prostě místo, kde má doslovně každá puberťačka svoje extrahustý empétrojky, drby o Olsenkách a odkazy na stránky o celebritách, pospojované nicneříkajícími frázemi “kdo klikne, neprohloupí” a “papáček a zase se někdy vraťte”.
A v určitým smyslu mě to trochu dožírá.
Srpen 12th, 2007 at 11.28
Když chceš odhadnout velikost populace motýlů, které nemůžeš všechny jednoduše spočítat, na určitém místě, dá se použít následující postup.
Začneš je chytat, pokud možno náhodným způsobem, nebo alespoň způsobem, který se náhodnému blíží. Každému chycenému jedinci napíšeš fixem na křídlo značku a zapisuješ si, kolik jsi chytila motýlů celkem, kolik už označených a kolik bez značky. Odhad celkové populace pak dopočítáš trojčlenkou.
Dá se určitě stanovit i přesnost odhadu (na základě dvou set odchytů bude přesnější než na základě padesáti, kdybys teoreticky lovila dostatečně dlouho, chytíš nakonec úplně všechny a bude absolutně přesný).
Možná by se dalo něco podobného použít i pro blogy. Bylo by třeba náhodně procházet blogosférou a počítat, na kolik blogů jsi narazila podruhé. Ideální by samozřejmě bylo, kdyby to nedělal člověk ale robot.
Srpen 12th, 2007 at 11.31
hmm… zajimave :)