Přípravy vrcholí…
Já se vám o Vánocích rozepíšu víc, až to bude za mnou komplet všechno (a taky, až bude tím pádem víc času, protože dneska - i když nemusím shánět potraviny a připravovat štědrovečerní menu, za což jsem vcelku vděčná - jsem se díky žehlení, balení dárků a další organizační předvánoční činnosti nedostala ke kompu na víc než pět minut v kuse). Jenom jsem chtěla napsat, že Vánoce, když člověk není dítě a už ani student, jsou vážně jiné, než když má v prosinci na starost maximálně to, jestli se stihne zapsat na lednovou zkoušku. Určitě přidělávají spoustu starostí, ale zhruba takových, jako když vám onemocní dítě - můžete být i podráždění, když vám to zkazí plány, ale nebudete kvůli tomu to dítě mít míň rádi.
Nervy z Vánoc stoupají úměrně tomu, čím víc má člověk povinností a čím míň má na ně času, popřípadě jiných prostředků. Ale není až tak těžké smířit se s tím, že takové, jako na základce, kdy pořídil dárky za jedno odpoledne cestou ze školy, už to nikdy nebude. Stejně jako lízátka, lochneska nebo prázdniny ;). Ale Vánoce mít ráda nepřestanu, to si neumím představit.
V pátek nám tady nasněžilo, a přestože k Ladovské zimě to má dost daleko, i mírný bílý poprašek přispívá k vánoční náladě. A včera jsem prožila skoro celý den s rodiči bez jediného konfliktu, jejich dárky nás oba se Lvíčkem moc potěšily a náš megadárek naše naprosto ohromil. Takže vám můžu upřímně říct - vám, které to teprve čeká - že na těch dospělých Vánocích taky něco je (a to i přesto, že každoročně se trochu zvětšující deziluze z Vánoc je asi nevyhnutelná ;)).
Takže, jak by řekla babička, ať vám Ježuch nadělí, a my si napíšem zas mezi svátky… ;)