v mém laxním blogování poslední doby: přeju příjemný rok 2009. Konec roku byl trošku hektický, ale v nejbližší době se snad dočkáte trošku něčeho rozsáhlejšího než téhle glosy z Eeečka… :) A teď už slavit… ;)
Aspoň na okrajích Prahy. Při vedru posledních dnů jsem to nečekala a chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že to příjemné, co na mě padá a dělá tečky na chodníku, je fakt sníh. Předpokládám, že nejpozději za pár hodin se sněžení změní v déšť, tak jako teď v centru, ale moc mě to takhle pár dnů před Vánocemi potěšilo. Začínám se dostávat do té správné nálady: na metru jsem si koupila jmelí, do práce dotáhla pár cédéček s koledami a z dárků už mi zbývá jen nechat namlít kafe (což pochopitelně záměrně nechávám na co nejzazší termín, nejspíš pondělní dopoledne), vyzvednout Avon u kamarádky a ještě dvě položky (tajemství! :)), která má dodat jeden Jirky spolupracovník.
Včera jsem kupovala jednu z posledních věcí v čajovém krámku na Budějovické. Všude fronty až za roh (příště musím začít stejně jako letos, tohle absolvovat s víc dárky by mě asi odrovnalo, nevím, proč to ti lidi dělají :)) a přede mnou kluk, který kupoval nějaké čaje a oříšky v polevě. Celkem 390 korun. “Chcete drobný?” zeptal se a prodavačka nadšeně souhlasila. Tak ji ještě jednou upozornil, jak vážně to myslí, a poté vyklopil na pult plnou peněženku drobných. Valili jsme na to oči, dokud nám neobjasnil “to víte, číšníci…” Prodavačka odpočítala devadesát v pětikorunách, dvoukorunách a korunách; pořád zbývala menší hromádka mincí. “To je dobrý,” mávl kluk rukou a já se neudržela neokomentovat “číšník taky jednou může dát dýško” :).
Ty předvánoční fronty jsou šílený, ale dobrá věc je, že tam na sebe skoro nikdo není protivnej a nervózní, včetně přepracovaných prodavaček i porýpnutého číšníka ;)
Takže od těch časů do Vánoc… ehm, tedy ode dneška do pondělka, resp. úterka nás čeká předvánoční úklid (decentní, na generálku domácnosti se vrhnu až mezi svátky), pečení perníčků, slepování lineckých, dobalování, trhy a možná i nějaký vánoční výlet. Do Drážďan už se asi letos nedostanem, protože na volno v pondělí to nevypadá a v úterý budu ráda, když uhádám odchod v poledne na návštěvu babičky. Ale nevadí, byli jsme tam loni, tak holt zase za rok.
Čeká nás bohužel ještě jedna návštěva nákupního centra (budu se snažit časovat co nejblíž krajům otevírací doby, ale i tak to pravděpodobně nebude moc vzdálené hororu) a dneska ještě jedna hodina s trenérem - zaplaťpánbůh, jestli se nepletu, předposlední. Vsadím se, že bude určitě strašně překvapen a zklamán, že nebudu mít absolutně čas, chuť ani náladu na posilovnu den před Štědrým dnem, případně o povánočním víkendu; tak jako se divil, že když přesunul poslední hodinu z pondělí na středu, že jsem nešla v pondělí sama (tak si to spočítejme - tenhle týden dvě návštěvy posilovny, jedna konzultace u dietoložky a nutnost zařídit ještě x dárků a věcí, pečlivě rozplánovaná na včerejší návštěvu Chodova a původně středeční, po žádosti o přeložení tedy pondělní křižácká výprava centrem a Karlínem - a on se opravdu upřímně diví, že v předvánočním týdnu nejsem schopná si místo toho dát ty posilky tři?!?).
Začnu asi cvičit převážně doma, protože stroje (kromě zad, ale i na ty jsou domácí cviky, a stehen, na které ale stejně v jeho systému dojde řada jednou za dvě lekce) mi zas tolik přidané hodnoty nedávají a na interakci s lidma, co mají místo mozku svaly, nemám nervy. Protože čím víc mi zdůrazňuje, že musím vydržet a chodit dál aspoň 2x týdně, tím víc a víc se mi nechce :).
Ale tu dnešní hodinu holt přetrpím a pak už to budou jenom ty perníčky, dárečky, koledy a vycíděná domácnost. Aspoň takhle mi to moje dobrá vůle namlouvá… ;)
…a bude to za námi, nebo přesněji řečeno v plném proudu. Status chybějících dárků: 2, status neupečeného/neslepeného cukroví 1/1, status nezařízených věcí a nesplněných slibů: asi milion. Ale hlavně se nevynervovat :)
už dopadlo i na mě. Stresu z dárků už jsem se zbavila včera - sice nemám všechny, ale ty nejdůležitější (čti: pro Lvíčka ;)) už ano a ten zbytek by neměl být nějak logisticky náročný.
Koupila jsem si s MF DNES pofidérní výlisek “Nejmilejší české vánoční koledy 2″ a přestože kvalita odpovídá těm 39 korunám (co je proboha za track “Vyviň, vyviň svou ručičku”?!), neodolala jsem a zasunula ho do mechaniky pracovního kompu. Pak přišel Vlasta.
“Mám to vypnout?” radši jsem se ho zeptala hned ve dveřích. “Ále ne, nech to klidně běžet. Moc vánoční to teda není…” “…nic lepšího nemám,” podotkla jsem, “jestli máš Rybovku, posluž si…” “…ale dokud to není Hej mistře, tak je to dobrý.” Mno dobře, tak tu si pustím až doma. Doma… Laser v mechanice na věži se poroučí do věčných lovišť a na to, kdy a jestli vůbec načte byť úplně nové CD, se dají vypisovat sázky. Mechanika na levnějším magneťáku je ještě v horším stavu (oboje pochopitelně po záruce) a na počítači se mi zase vždycky, když si chci něco pustit, nenačte driver od zvukovky ;) Od Ježíška mám objednaný replacement, ale co do té doby… Naštěstí mám díky své úchylce docela dost koled (včetně Rybovky) i na kazetách. Člověk si připadá malinko předpotopně, ale chválabohu aspoň za to :o)
Výzdoba doma nicméně ustrnula na pár dečkách a plstěných ozdobách z This&That, včera přibyl první a asi jediný vánoční pohled od Lvíčkových prarodičů (taky bychom jim měli napsat na revanš, i když se na Štědrý den uvidíme). Přípravy pokračují; už teď je jasné, že všechno, co jsem měla v plánu uklidit, se nestihne a počká na mezisvátky (no co, Ježíšek se přece narodil ve chlévě…). Po večerech dotváříme cukroví - ještě slepit linecké a upéct speciální “rovnou měkké” perníčky, letos s umělým sladidlem, abych si mohla dát aspoň symbolicky. Včera jsem pekla pro maminku pusinky z bílku a umělého sladidla s příchutí kávy, kakaa či skořice s rumem a “polevou” z kakaa, sladidla a vody zdobila zázvorky bez cukru a tuku. Připadala jsem si spíš jako na keramice než když dělám s jídlem, ale ty zázvorky jsou docela dobré a pusinky taky, i když je to prostě usušený bílek s bublinkama, bez té rozplývavé tuhosti cukru. Jenomže Vánoce bez cukroví prostě nejsou Vánoce.
Kulinářské “kutilství” mě čeká i v případě standardního štědrodenního menu. Kubu bych mohla, ale obilnin mám tak smutně malou dávku, že bych tak dvakrát zabořila lžíci. Při dumání o jiném aspoň trošku tradičním (a “uzpůsobitelném”) jídle mě napadla zelňačka. Kapr bude místo smažení pečený na česneku a salát buď s jogurtem, nebo se zálivkou… Samá premiéra, tak snad to bude aspoň trochu k jídlu.
Ale těch zatímních patnáct kilo stojí i za tyhle vánoční trable. Příští rok už si určitě aspoň jednu smaženou porcičku a salát s Yofreshem dám - a udělat co nejlepší dietní menu je koneckonců výzva :).
Už jenom aby vyšla dovolená aspoň 23. a nebude tomu nic chybět… :)
Už to budou snad dva roky, co kočička Jirkových prarodičů zmizela a už se nevrátila. Nejspíš ji dostihl osud k polovenkovním kočkám nemilosrdný a někdo ji přejel, případně otrávil. Od té doby ale s Jirkou trpíme postupující kočičí deprivací. Stýská se nám aspoň po příležitostné možnosti si chlupatou šelmičku pomuchlat. Na druhou stranu, mám ještě v živé paměti, jak neslavně dopadl můj pokus žít s kočkou ve stávajícím obydlí, a od té doby se náš byt nestal o moc víc cat-friendly. Řešením by možná byla nějaká substituční terapie krátkodobě přikládanými dávkami koček. Nevíte někdo o kočičí půjčovně? :)
A na veselejší téma, Hubbleův teleskop letos provozuje adventní kalendář. Každý den přibude jeden zajímavý obrázek, nakonec jich bude 25, pokud vás aspoň trochu zajímá vesmír nebo se vám aspoň líbí barevné vesmírné obrázky, sledujte… :)
a mně se vůbec nechce do sumírování. Jako restauraci doporučuju Lavičku v Seifertově. Na výletě jsme byli ve sváteční pondělí kus za hranicemi v Německu - hlavně na nákupech. Předvánoční trhy teprve začínaly, ale nad nabídkou (i cenou) různých vánočních sladkostí, nápaditých dárkových tašek a suvenýrů mohl člověk zaslzet už tenkrát (vůbec nemluvě o výběru a cenách oblečení). Na sraz si nevzpomínám a do kulturních zážitků počítám tu poslední listopadovou a zároveň první adventní neděli, kdy jsme si oběhli centrum. Aspoň trošku.
Listopad provázely zásadní události rázu školního i pracovního, obě jsou zatím tak nějak v běhu a oboje bude nejspíš reálně aktuální až po začátku roku. Ono taky do Vánoc jsou necelé tři týdny. Lvíček mě neustále napíná vánočními dárky a já se obávám, že mě absolutně přezáří. Sice jsem se snažila maximálně, ale pořád to jsou jenom dárky a žádná bombastická překvapení a extrabuřty :). No a i mimo dárky je tady pořád co zařizovat, obstarávat, nakupovat, prodávat, uklízet, tvořit i destruovat… Můj nápad, že by mělo být celý prosinec volno, zůstává nevyslyšen. Já bych sakra věděla, co s tím časem udělat…
Btw, nezapomeňte si uříznout barborku, nebo, pokud jako já nechcete devastovat ovocné stromy a keře, koupit barborkovou kofolu. Udělala bych to taky, ale to víte, ten cukr…
…že už je prosinec. Mám sice většinu dárků, ale tak nějak vůbec nic necítím. Asi si budu muset pořídit ve výprodeji adventní věnec a nějaký sprej s vánoční vůní :)
A ještě divnější je, že když jsem si před pár měsíci ukládala článek, tak se mrcha neuložil, a tenhle, na který jsem včera zapomněla jako na smrt a vypnula firefox, tu je :)))
Nicméně záležitost zmíněnou v prvním odstavci (a tedy v úterý) se snažím napravovat. V this&that jsem nechala asi pětistovku za dárky a dekorace, takže máme po stolcích vánoční dečky (nekupte to, za 30 korun :)) a po nástěnkách rozvěšené plstěné stromečky a soby. Není to nic extra vyvolávajícího sváteční náladu, ale je to hezký. Musíme vybalit aspoň malej stromeček :)
Zbývají mi už jen dva dárky spotřebního charakteru (=nutné koupit tak nejvýš týden předem), asi 3 větší dárky (z nichž aspoň 2 pravděpodobně pořídíme přes internet) a cca 5 drobností. To je relativně optimistická bilance…