Quanti blog

O víkendu jsme narazili na problém: co podniknout, když ještě není ani turistická sezóna (plošně až od dubna), ani Velikonoční akce, a v blízkém okolí ještě ani masopustní průvody? Prozkoumala jsem středočeskou část naší výletní příručky skrz naskrz - všude buď otevřeno až od dubna, nebo až od dubna nějaký smysluplný program, o který by nemělo cenu přijít.
Nakonec jsem zkusila hledání na Českých výletech a vyhodilo mi to ve východním okolí Prahy jedinou akci: Máslovické muzeum, kde je až do příštího víkendu kromě stálé expozice vystaven betlém z másla a čokoládová výstavka. I když počasí evokovalo spíš blížící se Velikonoce - proč vlastně ne :).
Při konzultaci s Cestovní knihou jsem zjistila, že do něj máme dokonce i kupón na volnou vstupenku - ne, že by to při jejich ceně hrálo roli, ale potěšilo mě, že “objedeme” aspoň jeden dílčí cíl z výletní knížky, kterou jsme přece jenom poslední dobou zanedbávali.
Takže shrnutí z Máslovic:

• Muzeum je moc pěkné. Na samostatný výlet to není, spíš když pojedete okolo odněkud nebo někam, jsou to jen dvě místnosti. Máslový betlém je ale vážně pěkný a ostatní exponáty taky zajímavé. Určitě nepřehlédněte rýmovaný návod na dojení :) A z místnůstky s “pokladnou”, zařízené jako malinký obchůdek, se vám bude velice špatně odcházet bez nějaké keramické, dřevěné, namalované… kravičky, kterých tam mají bezpočet.
• Máslovice jsou malá, ale naprosto neuvěřitelně činorodá obec - dle vystavených materiálů už začátkem minulého století občané založili fotbalové mužstvo. Spousta dalších důkazů o nadstandardní aktivitě obyvatelstva už mi vypadla z paměti, samo za sebe ale mluví už jenom to muzeum; kromě toho mají v Máslovicích i naučnou stezku o třinácti zastaveních a několikrát do roka pořádají různé akce. Na to, že tam není ani škola a školka, je to vážně obdivuhodné.
• Jedna malá nevýhoda je, že příjezdové (a odjezdové ;)) silnice jsou v dost šíleném stavu - doporučuji SUV nebo tank.

Cestou zpátky jsme se ještě stavili v Nelahozevsi, ale na prohlídku už bylo moc pozdě, tak snad někdy příště… výletní možnosti snad budou už jenom lepší :).
(A ne, že se zase ochladí!)

Málokdy se dozvím novinku na něčím blogu dřív, než z jiných zpravodajských kanálů, ale tentokrát se to Kombajnovi povedlo. Smrt někoho, kdo na to ještě nemá věk, vždycky překvapí, a přestože by mi zdrogovanýho hollywoodskýho hejska vlastně ani nemělo být líto, trochu mě to přece jenom mrzí, protože jako Casanova se mi prostě líbil. Holt to měl udělat spíš jako Karel. Hlas musí být v pořádku.
Ale pouštět si jako tryznu Zkrocenou horu přece jenom nebudu - k tomuhle filmu jsem se pořád neodhodlala :)

Říká se, že období nabité událostmi utíká rychle. Mně naopak přišel minulý týden, v kterém jsem dostala pracovní nabídku, dala výpověď, řešila možnosti hypotéky a vlastního bydlení… dlouhý věky. Ubíhání pozoruju jenom na blogu, protože desetidenní výpadek jsem neměla… v celé historii RSS čtečky (do loňského února), takže dlouho :), i když párkrát byl devítidenní.
Ono to převážně nejsou věci, o které bych se chtěla nějak ochotně veřejně dělit, dílem z pověrčivosti, dílem z opatrnosti, občas z obojího ;). Nicméně jednu věc jsem si ujasnila během neděle a pondělka, kdy jsem našla ideální byt a potom zjistila, že ani s příspěvkem od rodičů si ho nebudu moct dovolit (na hypotéku s potvrzením příjmů nemám dostatečně dlouho příjem a bez potvrzení dávají max. na 50 %, takže na to zase nemám hotovost). Přestala jsem lpět na babiččině bytě a litovat, že není můj. Jednou (a snad to bude trvat právě takovou dobu, jakou to trvat má) se doufám budu schopná odsud normálně odstěhovat - bude mě to mrzet, ale zvládnu to. Odpoutala jsem se.
Hodila bych do placu nějakou veselou historku z Organizace, ale napadá mě jenom jedna, a protože se v ní nedají zaměnit reálie, zblognu ji teprve, až budu odcházet.
Z pověrčivosti.
A z opatrnosti :)

…protože až dneska vyhazuju starý kalendáře (a protože to tak pěkně vyšlo zrovna na Tři krále, taky odstrojuju zbytky vánoční výzdoby). Přijde mi až neuvěřitelný, že Silvestr byl teprv před týdnem, připadá mi, jako bych kalendář neotáčela celou věčnost, a že ten nákup a noc plná rachejtlí byla taky před hroznou dobou. Tři dny v práci jsem brala jako celý týden, teď už se snad konečně dostanu do normálu.
Na druhou stranu, v koloběhu práce - práce - úklid - vaření - žehlení - práce není moc co blogovat (a je to dobře, protože po svátcích mě nějak opustila psavá). Lvíček má ještě dva týdny zkouškové a pak si nějaké zážitky (a možná i to blogování) vynahradíme.
Možná; protože jsem začala přispívat ještě na další blog ;)