jsem nikdy neprovozovala ani barborkování. Za á nevidím smysl v tom, orvávat venku třešně pro pár kvítků předjímajících nějaký občanskoprávní úkon (a co budem jíst v létě…?), za bé… stejně opadanou třešeň nerozeznám od hrušně nebo slívy :).
Takovýhle prosinec… Byly už divnější, to uznávám. Ale fakt je, že jsem letos spíš smutná než natěšená. Lvíček má zkoušky už v prosinci (fakt škola na hlavu), takže se učí. Kabát jsem měla letos zatím dvakrát a počasí mi připadá spíš jako říjen nebo březen (až na rašící rostlinky), takže mi obligátní svařáky, rozsvícené stromečky a koledy (no dobře, pár už jsem si jich taky pustila) připadají mírně neadekvátní. Na prosinec taky spadly věci, které měly být už dávno vyřízené, a tak… o tom se mi psát nechce, ale znamená to další starosti, další stresy, o jeden víkend, který měl být předvánočně pohodový, míň, a do budoucna… bůhví. V půlce prosince se má rozhodnout o budoucnosti katedry. Potřebovala bych se domluvit s vyučujícími páťáku, co bych měla udělat, abych mohla dělat zkoušky už letos, v půlce ledna straší v kalendáři zkouškové a pod stolem štos knih na diplomku.
Bolí mě žaludek, poslední dobou skoro po všem, tak zkusím mátový čaj, lactobacilovou kúru a budu doufat, že to nepředznamenává žaludeční vředy (a to jím skoro denně Holandia jogurty, asi nejživější z živých, ale na tohle nejspíš nestačí). Do ničeho se mi nechce, nekoukám na zprávy, nezajímá mě fotbal a už ani superstar, televizi skoro nezapínám a pomáhá jen přitulení k Lvíčkovi.
Někdy bych si to vyměnila s ježky a medvědy ohledně zimního spánku. Ale bude líp, už takhle je každý den aspoň pár drobností fajn, a všechno se zvládne… :). Vždycky musí být na co se těšit, a to budou vánoční trhy, výstavy betlémů, návštěvy kina, kaváren, restaurací, společné vybírání dárků… to všechno ne kvůli pitomým Vánocům, ale kvůli tomu, že budem spolu a bude nám krásně :)