Tenhle bonmot není můj, tuhle krásnou větičku mi poslal mailem můj vedoucí postupkové práce
Velice příjemný člověk, duší kluk. Loni na zkoušce přišla řeč na moje pomilionté opakované postupky na bohemistice. Dostala jsem se do sebelítostivé nálady (člověk se vždycky vykecá rád), ale omezila jsem se jenom na povzdech, že je mi třiadvacet a pořád jsem ničeho nedosáhla. Na to mi přiznal, že trpí stejnými pocity, jsa o nějakých pětadvacet let starší.
Takže ne, že bych chtěla tomuhle vynikajícímu pánovi oponovat, ale mám pocit, že letošní září ani na to toulání moc nebude. Už mi doma mrznou ruce na klávesnici (i na té výhřevné od notebooku) a právě jsem se naštvala a pustila si ventilátor, ať se ČEZ mým účtem třeba zadusí :).
Takže s pracovním zářím jsem smířená. Se zimou moc ne (kde jsou ta krásně dlouhá babí léta posledních dvou let…? Vůbec bych nepotřebovala pětatřicítky v létě, mně by vyhovovalo pětadvacet do půlky října…), ale podzim bude fajn v jiné věci. Konečně bude čas na kamarády (už je pár srazů nasmlouvaných), chodit do kaváren, do hospůdek, povídat si… já už skoro rok spoustu lidí neviděla, protože před Vánoci je fofr, pak zkouškové a v únoru jsem si vzala k dennímu studiu dvacetihodinový úvazek a nestíhala ani žehlit :o). No a do toho přišlo zkouškové a pak prázdniny, kdy jsou všichni někde pryč. Chybí mi kamarádi, strašně. Je to i moje vina, ale nerada se pouštím do organizování akcí, když sama nevím, kde mi hlava stojí, půlka lidí nemůže a až to svolám, zjistím, že nemůžu ani já… ale tenhle podzim se už snad konečně přestanu štvát a budu mít na tyhle esenciální životní věci čas.
Za tři týdny je vinohradské vinobraní! :)