Quanti blog

…například na stránkách Rádia 1 jsem se dozvěděla, že Sway se nám dal na rap…

To je asi bezkonkurenční rekord, přijet skoro v půl devátý ze zkoušky. Pravda, částečně mojí vinou, nestavovat se pro večeři, mohla jsem přijet už kolem devátý :-). Byla jsem tam asi od půl pátý a většinu doby jsem měla chuť jít domů. Nakonec jsem dostala jedničku do plachty, jedničku do indexu a už jsem ho chtěla sbalit… “jé, já to napsal špatně,” povšiml si v poslední chvíli zkoušející a přepsal mi jedničku na původně avizovanou dvojku. Ale tak samozřejmě, že i tu jsem vzala - Doktor Antropolog byl ten den v mimořádně nevyzpytatelné náladě, všechny přede mnou zkoušel dlouho a zákeřně (šla jsem osmá, dvě holky poslal domů, jedna ho ukecala), já vešla do dveří, test mi prolítnul za minutu, zeptal se na dvě otázky, pomalu mě ani nenechal domluvit, otázal se, jak se mi studuje, a vyjádřil se v tom smyslu, že mi tam toho dost chybělo, takže to bude na dvojku. “To bych brala hned,” nechaly se slyšet spolužačky. A to mě ještě čeká jeden Antropolog a dvě Doktorky Ekoložky (za druhák plus za třeťák plus seminárka rovná se masakr, kondolence a kontakty na Chocholoušky čekám v komentářích). Docent B. nemá termíny (chce se mi říct zaplaťpámbu) a asi je bude mít až v září, a zbytek je převážně psaní, psaní a psaní. A zejtra zase do práce.
Domácnost pláče :).

Dneska přesně i na den v týdnu - ráno jsem se probudila v klidu, s nejasným pocitem, že dneska maturuju, oblíkla si zelenej top a sukni a vyrazila. Pak jsem trávila mezipůlhodiny v občerstvovací místnost, pomalinku žvýkala slaný tyčinky a z okolních dortů a chlebíčků se mi dělalo špatně. Pokaždý jsem sáhla vlevo a pokaždý si vytáhla otázku zleva a pokaždý jsem ji uměla (až na pár věcí ze ZSV) a pak jsem stála ve třídě a poslouchala “celkově prospěla s vyznamenáním” a odpověděla “ty vole”.
Na maturitu se dobře vzpomíná… :). Ale děsný je, že už je to tak dlouho.
Dneska jsem dostala zprávu, že dvě spolužačky z bohemistiky udělaly státnice. To je hodně divnej pocit. I některý spolužáci z gymplu už to maj za sebou (zatímco někteří se o to ani nepokoušeli, některý to po pár pokusech vzdali a pár se jich snaží už poněkolikátý). Na druhou stranu - já si to nějak neumím ani představit. Sice jsem už dost velká ;), ale ještě pár semestrů by mělo být tak akorát.
Dneska jsem vystoupila z metra a čekal mě Lvíček s červenou růžičkou, doma pod polštářem mořské plody a potom, co jsem prohledala celej pokoj a rezignovaně si sedla k počítači, ještě jedno překvapení - bezdrátová Logitechka. Ťuf.
Já si libuju, že se vejdu na poličku a můžu si psát i mimo stůl (pravda… zas moc daleko ne, protože pak už to nepřečtu :D), Lvíček si libuje, že moje klofání není slyšet. Zkouškový může začít! :)

a dalo tak Lvíčkovi prožít ten pocit, o kterým mluví všichni maturanti:

13:56 < @spity> kdyz si vzpomenu, jak sem to delal ja - sem to pak udelal a venku bylo krasne jako dneska - a mel sem pocit ze sem v totalnim raji :)
13:56 < @Quanti> spity: j, ja taky :))
13:57 < @D-Evil> to se mi presne stalo taky
13:57 < @D-Evil> vylez jsem ze skoly, venku 25, svitilo slunicko a pripadal jsem si jak buh :)

Dorazila jsem ke Gymnáziu přesně mezi koncem zkoušek a výsledkama a potom, co kluci nastoupili, jsem z nedovřených dveří vyslechla “s prospěchem výborným, s prospěchem výborným, s prospěchem chvalitebným a s prospěchem výborným” a moje euforie si s tou Lvíčkovou nezadala. Dopadlo to dokonale - já měla jedinou dvojku ze ZSV, takže si nemáme jednou provždy co vyčítat :-).

Dodatek: nejen já, Lvíček a hodně mně blízkých lidí (dvě nejlepší kamarádky z ročníku, nejlepší kamarádka z ročníku po mně…), ale i Petr Čech odmaturoval za 5 :)). Je to můj ročník, ale chápu, že vrcholoví fotbalisti maj’ program hodně nabitý :).

Jaro je energeticky náročné. Na jednu stranu úžasně krásné, na druhou stranu morbidně smutné. Jako první liják orve rozkvetlé sakury, spousta lidí neunese nápor a nároky jara…
Jo, umřel někdo, koho jsem znala. Nedokážu nad tím brečet tak, jako maminka. Jenom si o trošku bolestněji uvědomím, že tu nikdo nejsme navěky. Že tohle zažiju v životě asi několikrát (a když ne, zažije to někdo jiný se mnou) a že to bude bolet.
Vědomí vlastní smrtelnosti je prý jednou z hlavních věcí, která z nás dělá lidi.
Občas mě ta antropologie až sere…

ale vždycky se pak člověk cejtí jak úplnej blbec.
Dneska jsem měla šílenej den, ještě šílenější než včera. Noc byla strašná, ráno stálo taky za houby a v práci jsem se hodně dlouho nemohla přinutit k potřebnému soustředění, takže mi všechno šlo třikrát pomalejš. Když jsem konečně s úlevou odcházela, stavila jsem se na nákup, dorazila domů, kolem páté (aby grilované kuře nevystydlo) se navečeřela a pak se šla dospat. Včera mi mamina volala, když jsem byla ve vaně, a dneska vůbec, takže jsem vytočila její číslo.
“Ahoj, takže jsi to už absolvovala?”
“Cože???”
“Ten křest! To už jsi doma? Táta ještě není…”
“#@!#%$!!!^%^!”
Asi čtvrt hodiny jsem pak do telefonu i Lvíčkovi opakovala v různých slovních obměnách, jak jsem blbá. Jo. Úplně, ale úplně jsem to pustila z hlavy. Něco takového (způsobem a rozsahem) se mi naposled stalo počítám v druháku na češtině, kdy jsem úplně zazdila zápis na letní semestr a dorazila až několik hodin po něm :). Přitom stačilo tak málo.
Včera večer nebo dneska během dne mluvit s maminkou, která by mi to připomněla. Včera večer i dneska jsem se jí chystala zavolat…
Přepsat si to z poznámkovníku do diáře. Dneska jsem do něj dokonce koukala…
Vzpomenout si na “magické datum” 17. v 17 hodin.
Vzpomenout si na to třeba při dnešním projíždění webu volebnifakta.cz, který s tím měl souvislost, kterou rathši nechci konkretizovat :).
Teď budu vypadat před otcem jako totální smažka, protože ještě v neděli jsem slibovala, že tam dorazím.
Ale když si vzpomenu, co se stalo v neděli, snad to bude aspoň trochu pochopitelné.
Asi bych měla přestat všechny ty ginkga a lecitiny brát. Začínám po nich blbnout…

…tak proč celý odpoledne a celej večer buď leje, krápe nebo cedí? Potopa světa? Nebo snad apotkalipsa? :)

Dobrý den,

reaguji tímto na Váš e-mail ze 13.5.2006. Slavnosti pivovaru Staropramen se v letošním roce neuskuteční z důvodu probíhající modernizace a s ní souvisejících stavebních úprav pivovaru Staropramen, které potrvají až do příštího roku.

Děkuji za pochopení a přeji Vám hezký den.

XY
Oddělení komunikace
Pivovary Staropramen a.s.

V některých stanicích (Muzeum, Náměstí Míru) trasy A už je na cedulích přepsaná konečná ze Skalky na Depo Hostivař. Nová stanice bude (snad konečně ;)) otevřena za necelé dva týdny, v pátek 26. května. Vizte DP Kontakt v pdf.

Čím víc se člověk učí, tím víc blbne, což znamená, že mě čekají hezký věci, vzhledem k tomu, že jsem sotva začala. Ale asi se na tom podílí taky to počasí.
Naši jeli dneska k babičce a já je poprosila, jestli by se tu nemohli zastavit - chtěla jsem popřát mamině k svátku, měla jsem pro ni pár drobností a na “oplátku” jsem chtěla pár drobností přivézt. Zavolali mi, když přijížděli, já seběhla dolů, prohodila pár vět, vzala si tašku s věcmi a zase vyběhla nahoru.
Asi za deset minut mi zazvonil telefon.
“Ahoj, my tady posloucháme rádio a teď říkali, že je Svátek matek… nechtěla jsi mamince popřát?”
Musela jsem hodně zapojit autocenzuru, abych vyfiltrovala ten příval sprostých slov mezi mozkem a mluvidly. Jako na smrt, a to jsem si to nechala na stole :/
Už hodně dlouhou dobu po obědě, ke kterému jsem s úspěchem uvařila po delší době plněné papriky, jsem se nějak zamyslela nad svačinou, nad obsahem ledničky a nějakou synapsí mi docvaklo… “jé! V tý rajský mělo bejt mlíko a já jsem ho tam nedala… vařila jsem to jenom z bujónu… hehe…”
Nechci to vidět dál - ale hlavně, aby už to otupující počasí přestalo…