Quanti blog

pro ty, kdo máte čtečky - zdvojení příspěvků je následkem nastavení trvalých odkazů do trošku hezčí podoby ;).

ale už teď, 8 měsíců předem, začínám regulérně myslet na Vánoce. Omluvou mi budiž, že částečně díky škole a některým pracím, které s nimi tematicky souvisejí, ale stejně se mi myšlenky na ně vrací až nezdravě často a nedávno jsem dusila chuť pustit si koledy tak intenzivně, až jsem ji podvědomě přenesla na Lvíčka, který si k mému úžasu začal zničehonic broukat Půjdem spolu do Betléma. Chudáka ho blbnu :).
Ostatně, začínáme blbnout stereo, protože se na nás oba navalují školní povinnosti. Zatím zvládáme, akorát já, jak jsem se celou zimu zimu zdravotně držela, posledních pár týdnů dost klempíruju, snad už bude konečně líp.
Jinak se moc věcí neděje (kromě toho, že všechno vyrašilo, paneláky se zahalily do zeleně a květů a jako každé jaro a podzim je tady přímo nááádherně, takže každý pohled z okna povzbudí). Dneska jsme byli na Absolventovi (lístky jsem dostala od Lvíčkových rodičů k narozeninám). Buď je to tím, že už jsme jiná generace, nebo byl ten konflikt generací špatně podaný (film jsem neviděla, přiznávám) nebo jsem prostě stará mladá, protože většinu hry mě to místo s Benjaminem nutilo sympatizovat s jeho rodiči.
Taky nám znova stavěj Stan a tentokrát to vzali nějak ve velkým, protože místo konstrukce stanu se třemi stříškami je to teď stan s jednou velikou špičatou střechou a logem Krušovic. Že by se - po loňských šaraticích Holbě, Litovelu a Zubru (první rok byly v pohodě, ale loni to fakt upadlo)- blýskalo na lepší časy? (Abych nebyla nespravedlivá, blbě mi bylo už i po Krušovicích ;).)
Taky jsem koukala, že v Budějovicích přestavujou autobusák (jestli se mi to nezdálo) a vzpomněla jsem si na tu prima restauraci, kterou už ani nevím, jestli bych dneska našla… na jihu je stejně fajn, i když projíždíte těsně pod třemi vrstvami ostnatého plotu před Temelínem… :).

Když jsem včera psala, že mi chybí ještě jedny noviny, netušila jsem, že je ráno najdu ve schránce. Kurýr Praha (stránky zatím bez obsahu; www.expresdenik.cz už aspoň funguje) působí jako něco mezi magazínem České pošty (název si nevybavím), Metrem, Bleskem a některými z novin zaniklých cca před 10 lety. Prý bude každý den mezi 14. a 19. hodinou v našich schránkách (asi tuší, že “z ruky” by si ho málokdo bral). No potěš. Najednou je tu trojnásobně novin než před pár měsíci. Jenom marně přemýšlím, kde berou novináře.

V úterý mě kolegové na meetingu překvapili dortem a kytičkou, což už jsem teda ani nějak neočekávala. Zřejmě si to přečetli na blogu, tímto ještě jednou děkuju ;) a doufám, že ještě v květnu vyjde plánovaná býko-beraní akce s lidma z IRC.
Dneska na mě padla jarní únava jak kámen, aspoň doufám, že je to jarní únava, protože mě trochu pobolívá v krku a teď se opravdu nehodí bejt nemocná (a upřímně řečeno, ještě tak tři měsíce hodit nebude). Ale vyvažuje to, že už konečně propuklo jaro a všechno se zelená, bělá a žlutí. Pastva pro oči :).
Prý byl dneska nějaký sluníčkový den, ale já jsem nikoho nepotkala ani cestou do, ani cestou z práce, ačkoliv oboje bylo ve špičkách. Ráno pro jistotu čtvrt hodiny nejezdily tramvaje, po příchodu do práce mi automat na kolu sežral čtrnáct korun a vynuloval se… a vůbec, všechny drobné piškuntálie dnešního dne nemá cenu vypočítávat. Taky jsem dostala do ruky leták, z něhož jsem se dozvěděla, že od pondělka budu v batohu tahat tři porce tiskovin. Když jsem ještě bydlela doma (nebo aspoň konala častější návštěvy) - nevím, jak teď - kupovali naši čtyři deníky, Dnes, Blesk, Právo a Lidovky. Tímhle tempem dosáhnu téhož s nulovými výdaji - už chybí akorát bulvár zadarmo ;). I když… ten bych si asi odmítala brát :).

…no smrt…
Zájezd jsme dostali s Lvíčkem od našich. Nevím proč, ale Florencie se mi příšerně nelíbila a Řím ve své většině dtto. Možná to bylo tím, že tam byla na Velikonoce asi miliarda lidí, možná počasím, díky kterému vypadám jako Apač (doufejme, že ne jako Apache ;)), možná tím, že mi ta města připadají naprosto příšerně organizovaná - bordel, smrad, všude nechutná spousta černochů prodávajících kopie obrazů, falešné kabelky, pásky, sluneční brýle… ve Florencii se aspoň dá po ulicích najíst, v Římě pizza do čtverce prodávaná z okýnka, na kterou jsem se nejvíc těšila, v turistických oblastech neexistuje, jenom kamióny s čímsi kulatým napůl přeloženým, co by s italskou pizzou ztotžnil maximálně ten Pákistánec, který to prodával - zkrátka předražený kus pečiva, který se může směle honosit titulem nejhnusnější pizza na světě, a to počítám i mraženou za třicet korun. Minimum místa k odpočinku, nic, co by aspoň vzdáleně připomínalo supermarket, a Mekáč abys pohledal taky s lucernou (což byla poslední finančně dostupná možnost, kde se najíst, když pominu pochybné čínské restaurace, ale naštěstí jsme ho našli na Piazza di Spagna). A památky… shodli jsme se s Lvíčkem, že jsme asi kulturní barbaři, ale valná část z toho, co kdo před X stoletími namaloval, postavil nebo vysochal, mě prostě nezajímá. Cítím se, jako by mi pustili televizní program před dvaceti lety. Bezva, tenkrát to bylo aktuální, ale teď?
Vatikánská muzea mě zklamala nejvíc. Stála jsem tam dvouhodinovou frontu hlavně kvůli antropologickým sbírkám, abych u vchodu po zaplacení zjistila, že jsou zavřené. U etruských sbírek jsme zjistili, že jsou zavřené, sami; bez jakéhokoli oficiálního upozornění. Na moderní umění jsem už fakt náladu ani sílu neměla.
Co u mě aspoň trochu Řím rehabilitovalo, bylo Kolosseum a hlavně Pallatinum, což je oblast nejstaršího osídlení Říma. Je krásně zelená, plná laviček a šutrů, na které se dá sednout, i stromů a zákoutí s příjemným stínem, a vším prorůstají zbytky dva tisíce let starých zdí. To bych, upřímně řečeno, docela ráda měla v Praze :). Vzdáleně to připomíná Petřín, ale opravdu jen v náznacích.
A po dvou cca patnáctihodinovkách muchlání a otlačování se v autobuse, po dvou nocích v hotelu, kam jsme přijížděli za hlubokých nocí a odjížděli v časných ránech, po únavě (celodenní prohlídky Florencie po noci v busu a naopak noci v busu po celodenní prohlídce Říma), životu nebezpečné účasti v dopravním provozu atd. atd. jsem hrozně ráda, že už jsem doma. A příště by už fakt musela bejt hodně, hodně velká věc, aby mě donutila dopravovat se po Evropě (dál než do sousedních zemí) autokarem. Určitě ne poznávací zájezd. Přesto mám i příjemné vzpomínky, hlavně na to, jak jsme si se Lvíčkem notovali, jak je to hrozný, nudný, únavný, ošklivý, jak jsme zničený a jak bysme potřebovali ještě jednu regenerační dovolenou. Byla jsem fakt ráda, že si rozumíme :))).
A taky ta zmrzlina byla prostě výborná.

V pondělí jsem byla s našima na večeři a včera slavila průběžně s Lvíčkem, od ranní pusy do večerního přípitku. Dostala jsem krásnou kytičku, pár věcí pro radost, vzdělávací knížku (krásná, ale vypadá kapku náročně, bude to výzva na prázdniny :)) a plastelínu (svítí báječně, praská taky dobře, hrozně se na ni lepí bordel a dobře se trhá :)). Lvíček mi čte přání skoro z hlavy a k narozeninám mi popřeje hned, jak se probudím, a to je hrozně příjemnej pocit :). Pak se nemám těšit na Vánoce… ;)

Dnes byla spuštěna volná registrace domén .eu. Ještě dopoledne jsem našla quanti.eu volnou, odpoledne už ji měl někdo z Kypru. Ještě jednu doménu jsem zkoušela (nebudu psát jakou, kdyby náhodou někdy… ;)) - i ta byla dopoledne volná a večer už ji měli spekulátoři. Žádnou jsem si neregla, protože bych na ně neměla co dát, ale přece jenom je mi to tak trochu líto :). Whois.eu je momentálně totálně přetížený a snad všechny myslitelné domény a snad všechy - do čtyřpísmenných, možná i pětipísmenných - kombinace písmen registrované. Jezismarja.eu je pořád ještě free, tak si pospěšte, apokalypsa se blíží… ;).

Nebloguju o všem, co by si to zasloužilo, nejen ohledně práce - nezblogla jsem ani návštěvu výstavy Zlaté časy médií, která by si to byla bývala zasloužila, protože byla moc pěkná (ačkoli některé věci, jako překrývající se zvuk u instalací, mohly být dotaženější, a praktickou část jsem čekala trochu obsáhlejší). Takhle mi uteklo aspoň deset Minutes, které už po čase ztrácejí půvab i důvod publikovatelnosti, takže je doplňovat nebudu. Pravděpodobně bych se ale měla aspoň krátce zmínit o pátečním tečkování (a béčkování), což byla jedna z nejzběsilejších akcí, které jsem kdy zažila, a od té doby chápu, co znamená teambuilding.
Znamená to, že další runda je objednána v okamžiku, kdy je přinesena první, takže než jsem se jen tak tak stačila vzpamatovat v okamžiku, kdy jsem v sobě měla čtyři tečky, a pátou si držela nevypitou aspoň půl hodiny (původně jsem přišla s předsevzetím jedné zdvořilostní Tečky a následných cocacol). Znamená to, že v okamžiku, kdy naberete druhý dech, přijde nutná potřeba zbombardovat Brémy :o). Znamená to, že pít s Mirou vůbec neznamená, že vám ráno není blbě (nejspíš že odešla moc brzo). Znamená to, že při odchodu z hospody se musí zpívat Hajný je lesa pán :). Znamená to, že vůbec nevíte, jak jste se dostali do toho strip baru (holky mají vstup zdarma… ;)), kdo objednal to mojito (a kdo ho zaplatil) a jak jste se následně dostali na nočku a domů. A primárně to znamená spoust legrace a příšerných fotek. A taky zjištění, že ne každá ženská nutně musí mít prsa, a že váš manažer je schopnej si v ožralém stavu fotit váš zadek :).
“Co ještě umíme?” ptal se kolega při smolení prezentace našeho týmu.
“Chlastat…” zareagovala jsem automaticky. “Teda jak kdo, já moc ne,” zachmuřila jsem se při myšlence na to, proč sakra poslední dobou pokaždý zvracím (když ani moc nemíchám).
“No,” shrnul to Medvěd, “někdo chlastá, někdo je chrlič…”

Aprílový počasí se ukázkově předvádí a já se cítím jak ve staré dobré Anglii. Denně pětkrát prší a pětkrát svítí sluníčko, což mi moc nepřidává. Dneska mě dost příšerně bolí hlava - dílem počasí, dílem hormóny, dílem vydejchaná a zatemněná (kolegové se bezúspěšně pokoušeli donutit naši kancelářskou plečku k netrhanému přehrávání filmu) kancelář, ale hlavně, že už člověk může chodit v jarní bundě.
V pondělí jsem vyšla po víkendu ven a zjistila, že se venku zelení, ale hlavně, že je Praha plná stánků s vajcama. Až mě to překvapilo, ale nojo, sakra, Velikonoce jsou za pár (a moje narozeniny za týden). Přiznám se, že Velikonoce mě až tak jako svátky neberou a všelijaký cpaní vajec, kuřat, pomlázek, králíků apod. mi mírně leze krkem. Fakt netuším, proč to mám u Vánoc opačně, dárkama to snad nebude, když mívám kolem Velikonoc narozeniny ;). Možná mám dojem, že zimu je nutný si něčím zpříjemnit (a co si budem povídat, nakupování je svýho druhu relax, když se to správně provádí, některý povětšinou ženský jsou na něm i závislý), zatímco jaro je pozitivní záležitost samo o sobě a netřeba nás mediálně masírovat k bezhlavýmu nakupování všeho, co zavání kytkama, zvířátkama nebo vajcama. Nojo, jenže aby si tak obchodníci nechali nějakou příležitost ujít :).
No dobře, koupila jsem dneska v Bille miniaturního čokoládovýho beránka a velikonoční perníčky.
…tak jako každej rok :).

Apríl a Silvestr mají společnou určitou nevázanou atmosféru. Na mém blogu má společné i to, že po čtvrt roce vydávám opět odlehčený speciální díl, zábavný výběr ze statistik. Zůstává mi nad nimi občas vážně rozum stát :).
Čukotku, komboloi, strašidelné fotky, zewl a podobné už tradiční exotismy nepočítám, akorát už mě trochu štve, že u mě pořád něco chce mp3 lásko voníš deštěm (co na tom lidi maj?), panic je nanic nebo harryho pottera ke stažení :o). Všechny pěkné keywordy by vydaly na knížku, takže ty nejextrémnější.
Nejvíc mě odrovnávají odkazy typu “www.kolik je zoo v cr.cz”. Bohužel se jich takových vyskytuje několik. Myšlenka, že všechno, co je na internetu, začíná www a končí cz, je sice originální, ale překvapuje mě, že takoví lidé dokonce najdou vyhledávač. Bohužel o inteligenci některých návštěvníků lze pochybovat i v jiných případech. Někdo hledá výslovně “já už nevím co”, někdo zase neví “co jsou to sluchátka” :))). “Jak dlouho vydrží zamilovanost”, vážení přátelé, nevím, ale je možný, že třeba i celej život :). Ale při vší snaze “world ke stažení zdarma”… … nepřeceňujte mě, to nemá ani Usáma :))).
Malbu kečupem neprovozuju, v Kácově jsem byla jednou a žádné další informace nemám (to je předpokládám na gallery), pravidla jehovistů - bohudík - neznám a žádné seriály (ostatně jako cokoli dalšího) u mě ke stažení zdarma ani nezdarma nejsou. Nicméně těší mě, že mě považujete za “nej blog” ;).
“Ty vole”. Obrazový materiál je zde minimální, přestože (asi si změním název jedné z rubrik) tu pořád někdo chce fotky (a další věci) z urologie, nebo dokonce kojících matek :))). “Jak na lide /asi míněno lidé.cz?/ pres IRC” vám neporadím a karamelovou bábovku (bohužel ;)) neumím. “Nj spojky” jsou omyl, ostatně jako by byly i všechny ostatní slovní druhy v tomhle jazyce :). “Bylo to” :).
“Světle zelené průhledné kameny” jsem si na “výstavách minerálů v rusku”, ale ani v Praze nepořídila. “Jak naředit šťávu z břízy”…? Asi vodou? “Mam problem psychicky v letadle jsem nevypla mobil co jsem zpusobila”. To snad ani nechci vědět :). O “nastaveni motorovky” se taky zaplaťbůh nezajímám. “Jak si uplest buzirku”… hm… to na mě má určité zavádějící asociace :).
A nakonec náhodně vybraná pětice bez komentáře:
hlavní jídlo Číny
co znamená velká krev v urologii
www.jùùù.cz
mamincin nejstarsi@t-online.cz
eroticka prace na netu
…achjo. :)