Quanti blog

Haluzní tejden, zdá se, přešel. Třeba už budu moct fungovat zítra i ve škole, ale nedávám tomu moc nadějí :) Včera už nám každopádně bylo celkem normálně a dali jsme se i do uklízení.
“Proč chceš tu žlutou houbičku? Vem si tu modrou,” divila jsem se. (Použité houbičky od nádobí u nás ještě dosluhují na “černější” práci.)
“Tu nechci, ta je starší.”
“Ale houby, tahle je starší!” (asi dvouminutové tahání o houbičky)
“A vůbec, co to má společnýho s Fily?”
“Cože?”
“No, ta má přece Starší a Mladší…”
Úsměv… :)
Čtečku SD karet na notebooku se podařilo rozchodit (ale stejně to bude časem chtít 2.6.14), foťáček je sladkej, malej a něžnej :) Zkoumáním vánočního letáku jsem zjistila, že jak foťák, tak karta byly ve vánoční akci (”proto to bylo tak levný”), takže fakt spokojenost, jenom mě trochu mrzí, že to nemá videa se zvukem (ale tak zas aspoň nikdo nemusí poslouchat příšerný plky alias komentáře, který produkuju jako kameraman) a taky po fotce s bleskem se hrozně dlouho nabíjí blesk znova, což by mi ani tak nevadilo, kdyby mezitím přístroj celej nechcípnul, jak se soustředí na nabíjení, včetně displeje, a nešlo se ani podívat na předchozí fotku, vypnout blesk apod. Ale jako fakt sláďátko a fotky z toho lezou kvalitní a pěkně ostrý bez šumu.
Dneska je destrukční den. Nejdřív Lvíček zkoušel srovnat skříň a spadlo z ní zrcadlo, div ho nepřizabilo. K obědu jsem dělala šunkafleky a když mi Lvíček slíval těstoviny, málem se opařil o hrnec. “V tý chňapce je díra,” stěžoval si. “To musíš brát mimo tu díru,” dělala jsem si z něj legraci. Vrátit se mi to mělo vzápětí.
Vyndavala jsem hotové šunkafleky z trouby, nevím proč - idiot - levou rukou. Tou, která má v chňapce díru. Stalo se, co se stát muselo, naprosto příšerně jsem se spálila, takže příští dny bude zřejmě frekvence blogu dost snížená… bolí to jak čert.
Něco takového se mi už dlouho nestalo… :(

Dneska nevím, co dřív blogovat.
Za prvé, dneska bylo Martina. Na bílém koni nepřijel, ulejvák. Ale stejně mám pro tenhle svátek slabost vzhledem k tomu, že je v tak pěkné datum (11. 11.). Martinská husa ani martinské rohlíky nebyly. To mě ani nemrzí, protože tučné věci s knedlíky už nějakou dobu nejím (není to ani tak záležitost dietářská, prostě to nestrávím) a mák taky můžu jen výjimečně, takže dneska byly k večeři “martinské” kuřecí steaky na kari s ananasem a sýrem :). Trochu víc mě mrzí martinské víno (první letošní víno, které se smí pít až ode dneška). Prostě mám pocit, že by to chtělo nějak oslavit (podle starého liturgického kalendáře má dnes být poslední den hojnosti před adventním a předadventním obdobím půstu). Tak si holt dáme svařák.
Dnešní datum je zároveň i Den veteránů (slaví se spíš na Západě, ale je to den, kdy byla ukončena první světová - ani tak pěkné datum ale bohužel nezabránilo té druhé). Že je nějaký takový den, ale nejspíš i to, že bylo několik světových válek, by pravděpodobně velice překvapilo všechny VV, snad kromě Vladka (a možná Michala). Soudě už podle otázky Moniky (”Vlado, ty se v takových věcech vyznáš, není dneska Svátek práce?”), ale hlavně v “duelu” Katky s Jindrou. Věděla jsem pochopitelně, že tam žádné mozky nejsou, a nemám v úmyslu někomu upírat lidskost jen proto, že o sovětské okupaci nikdy neslyšel a televizi má doma zřejmě jen jako podstavec pro háčkované dečky, ale co je moc, to je moc, a nevědět ani datum rozdělení republiky, tedy událost, k níž došlo prokazatelně za jejich života (”já na tu historii moc nejsem”), to považuju za alarmující a dívat už se nebudu (nebo se pokusím ;)), abych si náhodou o sobě - v porovnání s tímhle vzorkem populace - nezačla myslet, že jsem Einstein.
Taky jsem si zkoušela vygooglit Google. Vygooglila jsem… překvapivě… Google :))).
Jste analytické mozky a rádi vaříte? Zkuste tohle, aspoň na první pohled je to moc pěkná sajtička :)
Nechtěně jsem dnes pobavila a našňupla zároveň maminu v pracovním procesu. Včera jsem se stavovala doma. Bylo mi řečeno, ať si vezmu, co chci. Tak jsem si vzala měkký sýr v kelímku, který jsem si namazala na přinesenou housku. Po použití jsem zbytek sýra zavíčkovala a vložila zpět do krabičky, kterou si nic netušící maminka vzala na oběd do práce :)
“Maminka ti děkuje za žert,” přišel mi říct do sprchy Lvíček. “Cože??” …byla mi ve zkratce popsána situace. Málem jsem se utopila smíchy, pak jsem vylezla a volala se omluvit. “Jako vtip dobrý, no,” pravila rodička. “Ještěže jsem tu sama, protože jak jsem to otevřela… kdybys viděla ten můj vykulenej ksicht…” Byla jsem mrtvá smíchy, naštěstí má mamča v práci ještě železné zásoby, ale… zásek :D Tady vidíte, jak je pořádkumilovnost občas zrádná :)
Cestou domů jsem si pak včera nakoupila z penízků na Vánoce zase něco na sebe (pomalu se začínám mít do čeho oblíct) a dneska jsem si jela pro hlavní dáreček. Foťáček :)
Takže teď fotíme a zprovozňujem čtečku SDček v notýsku, tož skončím a jdu si hrát…

-jenom malá noticka ohledně webů - vánočních a mého blogu.
Za dnešek mi přišlo 25 spamů na blog. Jelikož mám zapnuté schvalování, akorát mi to zahltilo mail. Jsem člověk tolerantní, ale co je moc, to je moc. Zakázala jsem odkazování a nasázela na blacklist většinu anglických slov, které se v nich vyskytovaly. Grr.
Zběžně už měsíc monitoruju vánoční aktivity našich portálů. U Atlasu je ticho po pěšině (vanoce.atlas.cz hodí na hlavní stránku). Seznam do neděle nabízel loňskou stránku, s kterou mě mimochodem pěkně naštvali. Zhruba od konce listopadu nabízeli denně aktualizovaný příběh několika mladých lidí, kteří spolu trávili advent, a kromě celkem organicky zapracovaných tradic a receptů se z toho vyvinula docela pěkná telenovelka (webonovelka?), která ovšem končila 23. prosince celkem dramatickým otevřeným koncem a já se nedozvěděla a už nikdy nedozvím, jak vlastně hrdinové nakonec trávili Štědrý den a “co bylo dál”. (Myslete si o mně, co chcete, ale já se do toho fakt vžila :).)
Letos Seznam přišel s analogií loňského seriálu - a co jiného po vyčerpání domácích tradic, než se obrátit do zahraničí. Rozhodli se zapojit svého maskota, takže letos Seznam Čokl cestuje (a dá-li pánbu, zřejmě bude cestovat do Vánoc, Nového roku či Tří králů) po celém světě, nasáčkovává se na pár dní na návštěvu ke svým zvířecím známým z mailu a zkoumá místní sváteční zvyklosti. Zatím jsem četla první dva (s úvodním tři) příběhy, no… čekala jsem, že to bude horší slátanina, z toho úvodu, ale možná si svého maskota mohli odpustit :).
Centrum to rozjelo už koncem října v celkem sympatickém stylu. Stránky jsou pěkné na pohled, logicky uspořádané, nápadník na dárky se hodí a určitě zkuste Zpovědnici, je to vtipné ;) Horší je to, že bylo zatím publikováno jen pár článků (včera jeden po asi dvou týdnech, celkem je jich asi 5) a v diskusích to taky zrovna nežije… ale to se předpokládám změní.
Až ulovím zas něco zajímavého ohledně Vánoc, určitě se ozvu ;).

Podle mojí pondělní prognózy zataženo v mojí hlavě přetrvává. Nechuť ke všemu, neschopnost ničeho, nezájem… Od soboty se to o moc nezlepšilo. Navíc mi ujíždějí autobusy a kumulují se mi taková ta “drobná denní příkoří”.
Dneska jsem na poslední chvíli balila batoh a tak se stalo, že mi autobus ukázal akorát blikačky a vejfuk. “Von jel předčasně,” dožadovala se ode mě psychické útěchy důchodkyně, která právě vylezla z baráku před zastávkou. Neměla jsem náladu na konverzaci, takže jsem zastrčila mp3 přehrávač hlouběji do uší a zamířila k druhé zastávce, kde jsem se postavila co nejdál, zasněně čuměla do dálky opačným směrem, než od kterého jsem ji tušila se belhat, a vyhlížela bus. Zdálo se, že si babka nebude vymáhat pokec a já se ho dočkám v klidu…
“VČERA”
“Ááá,” zařvala jsem a nadskočila. Babizna se mi zjevila v zorném a sluchovém poli jako duch.
“To máte dobrej přístroj na lekání,” uchechtla se, když jsem vyndala sluchátka z uší. “Já na vás mluvim odtamtaď a nevěděla jsem, že máte tohle. Včera tenhleten autobus vynechal,” zálibně rozvíjela dialog
Naštěstí se za minutku objevil, ale ty šoky…
Škola je zoufalá celej tenhle tejden, to ani nebudu komentovat. Během přípravy večeře se nám ozvalo u dveří zazvonění.
“Dobrý den, my oslovujeme všechny lidi ve vašem baráku, tak jsme zazvonili i na vás. Chtěli jsme se zeptat, jestli někdy přemýšlíte, jaký je rozdíl mezi chudými a bohatými lidmi…”
“Nezlobte se,” odtušila jsem a práskla dveřma. To většinou ani tak slušná nebejvám :)
Dopoledne mě aspoň čekalo příjemnější překvapení, i když teda ani to nebylo bez obstrukcí - zvonila pošťačka, já na ni z balkónu volala, že jdu dolů, ale ona mě neslyšela a než jsem seběhla, už to dala k sousedům jako náhradnímu doručiteli. Museli mít radost :) V obyčejné zásilce, která se nicméně nevešla do schránky, na mě čekal v kartonové krabičce kalendář Dr.Oetkera na rok 2006. Už jsem se skoro bála, že letos nepřijde :) Taková pozornost vždycky potěší (a nějací chudáci v tiskárně, zasilatelně a direct marketingový agentuře se mnou zabili kus dne ;)).
Eště asi něco jsem chtěla zblognout, ale jak jsem tenhle tejden blbec, tak asi budete muset vydržet ještě pár dní, než to zas bude ke čtení. Galimatyáš…

Dýně, odnesená k popelnicím, na zídce strávila stěží dvě noci. Dneska už tam nebyla. Všechny tři popelnice jsou přitom plné po okraj. Buď ji tam někdo hodil a nově příchozí ji zasypali odpadky - nebo si ji někdo odnesl domů ;). Je to trošku záhada.
Po celém dni ve škole jsem zas úplně mrtvá. Nebyl dobrý nápad dát Docenta Uspávače jako poslední přednášku do čtvrt na sedm. Po skončení má člověk chuť vrhnout se pod autobus.
Dnešek je ale víceméně pokračováním víkendu, který byl úplně haluzní. Sobota úplná smrt a neděle částečná. Zítra to nečekám o moc lepší.
Chci buď zimní spánek, nebo léto!

Ty záměrně provokující, trapné a nevhodné zmizely po několika dnech až týdnech neschvalování. Pomohlo to tomu, čemu mělo - a pokud to někoho odradilo od komentování, mrzí mě to, ale přínos je mnohem větší.
Má to ale ještě další pozitivní efekt, který by mě ještě před pár měsíci vůbec nenapadl. Začalo se totiž na blozích spamovat, a za to bych střílela, je to mnohem hnusnější než spamování mailu a dá mnohem víc práce se toho zbavit. Na Bloguje přibývají příspěvky s nesmyslným titulkem i obsahem; v pátek nějaké vyhledávače objevily i tenhle můj blog a během pěti dní mi přišlo devět příspěvků ke schválení - klasických spamů “I enjoy your site, visit my…”.
Doopravdy mě to štve, ale aspoň, že to nemusím ručně mazat už publikované. Stačí kliknout na moderaci a označit ke smazání nebo rovnou jako spam. Sice pochybuju, že to bude co platné (jsou z různých adres), ale je fajn, že aspoň taková možnost tady je.

Odnesli jsme dýni k popelnicím. Stálo dost námahy ji snést, dostat na zídku a zapálit v ní svíčku, ale vyplatilo se - už když jsme odcházeli, pozastavila se nad ní nějaká parta mládežníků. Když jsme se vraceli domů, minula nás maminka s chlapečkem - nechtěli jsme být nápadní, takže jsme reakci neviděli, ale dítě se nejspíš nebálo, naopak se taky zastavovali. Měla jsem z toho docela příjemnej pocit :)
Předtím jsme měli ještě jedno povyražení - ohňostroj nad Tescem. Tam jsme se jeli podívat (a nakoupit) včera. Je tam velký parkoviště, velký Tesco a pár obchůdků s mobily, doplňky, medovinou, napodobeninami parfémů a tak normálně. Nakupuje se tam dobře, krom zásob jsme neodolali Žihadlu ze stánku s medovinou - dostala jsem ho ochutnat a je to fakt životabudič, takže pro všechny případy ;)
Ve fotokrámku (teď tedy nemyslím od Adobe ;)) jsem si vyzkoušela Nikonka 4600. Je malinký, je slaďoučký, je malý, je rychlý… všude po netu ho taky chválí, až na všudypřítomné poznámky, že jde o nejlepší fotoaparát pro začátečníky - to mě malinko štve, protože sice jsem ryzí a nepříliš šikovný amatér, ale s digitálem jsem začínala někdy před pěti lety. No co už, snad to moje hrdost přežije. Ještě zvažuju, ale asi si ho objednám.
Od rána do odpoledne jsem včera byla na každoroční obligátní dušičkové návštěvě příbuzných (dědovy sestry a babiččina bratra). Přivezla jsem si Studentskou pečeť, rybízový koláč, štrůdl, jablka, hrušky a vajíčka. Králíci vychcípali :) Bylo i takový to dobrý kuře s tím zelím [takový to dobrý kokosový.. .;)] a příště mám přivézt přítele.
Zajímalo by mě, jak dlouho tam ještě budeme jezdit, než i oni časem odejdou za svými sourozenci. Za mým milovaným dědečkem a babičkou, kteří ani nemohli poznat Lvíčka.
Čas je svině…

• Skvělý podtitulek na Seznamu (viz titulek)
• Byla uspořádaná Dušičková session (fotky za[ne]dlouho v galerii)
• Včera - po předchozích dvou dnech kosy ještě mrholení, zkrátka dušičkové počasí jak má být
• Ještěže jsem nešla na otevření Tesca
• Dneska naopak mám správnou až “zimní” náladu
• Bohužel ty hospy už pro mě nejsou
• I v noci mě budilo smrkání, krk mám jak ošmirglovaný a kašlu
• Hlavně v podmínkách, kdy se o mě usilovně pokouší angína (už v úterý ve škole), to skutečně nepřidá
• Zajímalo by mě, proč zrovna dneska bloguju v bodech
• Je to mírně ondrášovské
• Rozepíšu se zítra
• (Doufejme)

Vedoucí katedry opět nezklamal a vyprávěl nám historku z jedné letité imatrikulace.
Studenti byli nahnáni do Modré posluchárny a mělo jim být předneseno studijní poselství. Dva profesoři bafali z viržinek a jeden z nich ke studentům přednesl:
“Studenti… Nepijte levný alkohol!”
A ten druhý:
“Studenti! Nepijte alkohol vyráběný za studena!”
Bylo nám doporučeno, abychom se toho rovněž drželi ;)
Jinak hlavně pondělí a část dneška stály za houby a byly ve znamení špatných výběrů a vůbec drobných smolíků. Rozepisovat to tady nebudu, byla by to nejspíš nuda a prostě takový den čas od času přijde, nechci si stěžovat. Právě se královsky bavím u VyVolených, které vidím poprvé od soboty a dnešní díl se po delší době, kdy už jsem to částečně nudou, částečně z důvodu jiných aktivit ani nesledovala, skutečně daří. Nejdřív “předabovávali” slavné scénky (hlavně s JáPetremZvěřinou, kde Michal exceloval), pak Vladko stříkal smrdícím sprejem a teď mají VV Halloween - strašidla, schovávačky, hon na Kačenku apod. ;)
Poslední dobou ale stejně mívám pocit, že bych se bez televize nejspíš klidně obešla.
Poslední dobou (2 dny ;)) mám taky docela nasrané, podzimní nálady. Holt zima je tady a listopad se projevil.
A když jsem si teď pro účely blogu rekapitulovala konec října a začátek nového měsíce, s radostí mi došlo, že jsem už zapomněla, kdo má dneska narozeniny, a že tenhle den pro mě neznamená už nic víc, než tři stejné číslice v kalendáři.
Wow.