Quanti blog

Včera jsem se opravdu zasmála v Albertu, když jsem šla kolem regálu se zdravou výživou. Karobovou náhražku nutely - Carobela - tam na štítku pojmenovali Carbonela. Dobrou uhlíkovou chuť…
Na první přednášce dr. S. tento rok jsem se dozvěděla nejen, že kulturologie je obor, který klade důraz na interdisciplinární souvislosti (mně velmi sympatické), ale také zásady sociální a kulturní antropologie formulované Franzem Boasem někdy na počátku minulého století.
Student je partner. Zásadně.
Po dosavadních zkušenostech (”student je onuce” “student je blbeček” “student je hoden pozornosti až tak leda někdy před státnicema”) se mi chtělo plakat.
Viróza postupně přelezla na plíce a zůstala tam. Sípu jak tuberák, jsem zvědavá, jak se dneska dohrabu do školy a ještě se ukázat u hrušek (<=nashi<=naši, Lvíčkův novotvar). Nejlepší by bylo zůstat doma, ale venku je naštěstí docela pěkně, když se naliju čajem, snad to zvládnu a zítra budu v použitelném stavu. Kucky kuck.

Včerejší explozivní koule se mi přesunuly z krku do podoby náhrobních desek na prsou, tak rychle jsem to ani nečekala, vykloktávání acylpyrinem a vystříkávání stopanginem asi nebude úplně špatná kombinace. Desky se sice nadzvedávají blbě, ale pro praktické fungování je to poněkud vhodnější. Ani zbytek těla není teda úplně ok - snídám imodium a piškoty, ale předpokádám postupné uklidňování situace na všech frontách - to dopoledne snad ve škole nějak přežiju.
Ach jo, škoda, že přednášky se u nás nestreamujou jako třeba OW od Silicon Hillu… :) I když, ani by nebylo potřeba je streamovat, takový dr. S. prý přednáší každý rok možná ne slovo od slova, ale větu od věty totéž (a to se nedá říct, že jeho přednášky jsou suchopárné, to spíš naopak - jsou poutavé, ale většina z toho je prostě na efekt :)), takže by se jeho kursy daly distribuovat rovnou na DVD ;)
Škola je taková absurdní situace, když člověku dojde, že je to všechno na lidech a jen na těch lidech a tudíž to předpokládá značnou osobní odpovědnost každého zainteresovaného jedince a anticipuje to nestabilitu a vachrlatost…
Bohužel - nic lepšího a objektivnějšího zatím nikdo nevymyslel. Kromě praxe.
“Quantule! Já nemám žádný slipy!” přiřítil se mi ráno do ložnice Lvíček.
“Nepropadej panice, toto zjištění se nezakládá na pravdě,” odvětila jsem a šla vydolovat z pračky usušené prádlo.
Proč to sem píšu? Protože fakt není potřeba propadat panice :) Přinejhorším má člověk vždycky aspoň ručník…

Když jsem v sobotu uvažovala o blognutí, nebo aspoň pár poznámkách do blogu, navrhnul mi Lvíček: “Tak to napiš třeba aspoň do vim-… do víčka…”
“Do víčka nic psát nebudu,” zasmála jsem se, nalila si vodu a víčko nasadila zpátky na Aquillu ;)
“Ani do lvíčka.” :)
Z procházek po podhorském městečku jsem si přivezla kvalitní bolest v krku. Je fakt, že den, kdy se probudím a nebolí mě v krku, nevím (po vzoru sedmdesátníků), jestli jsem ještě vůbec naživu, ale dnešek je jeden z těch nečastých nepříjemných dnů, kdy mám v krku dva modýlky planety Mars s bohatou povrchovou aktivitou… dva taktak nevybuchlé granáty… dva obrovské ostnaté knedlíky, které mě nutí ke kašli, nutí mě neustále je omývat čajem nebo slinami a z nepřetržitého polykání pak téměř nepřetržitě krkám. Nic jiného mi ale není, tak doufám, že knedlíky splasknou a přestanou si hrát na 3D ozubená kolečka.
Cestou z víkendu jsme potkali billboard s nabídkou neuvěřitelně levných zimních gum v Carrefouru. Tak jsme neváhali a na otočku pro ně vyrazili. Gumy byly tak levné nejspíš proto, že byly ukrajinské, což nám ale nepřišlo jako mínus, vzhledem ke stavu silnic na východě tam musejí pneumatiky vydržet všechno ;) Cestou s vozíkem jsem se dostala k meditacím nad původy našich rodin.
“Máma je z východních Čech, otec je ze severních. Tvůj otec je ze západních a tvoje máma vodnikud.” Spiklenecky jsme se na sebe zašklebili. Jednou, když jsme spolu byly samy, se mi svěřila, že neměla pořádně domov - její rodiče se každých pár let stěhovali. “Nomádi, vole,” uklouzlo mi. Museli jsme se oba smát :)
Koule v mém krku začínají explodovat, takže se jdu napít a lehnout si, než se mi separuje krk od zbytku těla. Ani by mi tedy nevadilo moct ho v takových případech občas odkládat… ;)

O tom, jaký byl víkend, už asi neblognu, protože zítra nebudu mít čas, v úterý nebudu mít čas, ve středu nebudu mít čas a pak si to jednak nebudu pamatovat a jednak to nebude mít smysl. Takže ve zkratce, byl hezký. První opravdu podzimní, s barevnými stromy, chodidly zahřívanými na topení, kouřem ve vzduchu a dlouhou procházkou lesem (s nůší prázdnou jeřabin a košíky poloplnými hub). Taky mě v tomhle počasí přepadávají rodinodružebné touhy. Kromě rodinných výletů za vzdálenými příbuznými se přidružila i touha strávit pár (nejlépe vánočních) dnů doma s maminkou, přestože o minulých Vánocích mi připadalo, že to za rok (a ještě bez netu) stěží přežiju. Stárnu. Nebo mládnu?
Večer byla aspoň sranda u VyValených, kdy blahoslavená chudá duchem Kačenka položila dotaz z titulku a Saša se vzepjal dokonce k náznaku emocí, když se jal poněkud zvýšeným hlasem vysvětlovat, že Fidel ještě žije a ve zdraví sužuje své poddané spoluobčany. Pak vypadnul. Škoda, mohlo být ještě pár sexuálních a pár hysterických scén, až by Monice došlo, že ji bere jen jako matraci. Ale co, stejně nemám čas se na to dívat, a už mě to vlastně ani nebaví. Zapínám VV, pokud jsem doma a nemám naléhavou práci, asi se stejnou setrvačností, jako čtu blogy lidí, s kterými jsem se kolikrát ani neviděla. Taky voyerství, taky realita, taky nuda a taky … taky bych s tím měla asi přestat.
Mno, a teď si radši půjdu lehnout… :)

protože dneska mám další vánoční poprvé - první dárky (když nepočítám jeden kalendář ještě z květnového Světa knihy ;)). A to z Levných knih, jedna kuchařka a několik cédéček pro rodiče (hudba/mluvené slovo/cd-rom). Jsem poměrně spokojená, dva kousky pro každého a už mám zas o pár starostí míň :) A hlavně, v obchodech teď ještě nikdo není…
V Madal Bal (Rytířská) jsem zase potkala fakt k sežrání plyšáka - bílého psa (?) s červenou vánoční šálou a čepicí za 169,-. Toho teda nemám komu dát (plyšákama už jsme tak nějak saturovaní), ale je úplně ňuchací :)
Až bude s čím, tak se zas ozvu…

…čtyři příspěvky na den je i na mě moc, takže to nebude často, spíš naopak, tipla bych, nicméně mám ještě důvod, jak jistě uhodnete, jsou to Vánoce :) (a tipla bych, že s nimi otravuju do prosince naposled, protože z kategorie “letos poprvé” jsem už vyčerpala všechno :)). Byli jsme v Globusu a já fakt na vlastní oči uviděla, co jsem už před pár dny četla - že už prodávají vánoční kolekce a adventní kalendáře. Arabesky, salónky, navršené regály (bodejť ne, kdo by to taky už teď kupoval, vždyť se to musí do svátků buď sežrat nebo zkazit), jeden probořený Mikuláš ;) a kromě sladkostí (ale fakt yummy, třeba i plněné perníčky…) ohromující, obrovský rohový regál plný vánočních kosmetických balíčků. Nádhera.
Dneska jsme neměli moc času, ale určitě se tam ještě brzo zastavím, dokud je toho tolik ;) Málem jsem už nedostala “akční” ‘zelený’ hrníček, v regálu kafe jich byla spousta, ale všechny jenom ‘žluté’ nebo ‘fialové’ - jeden z mála posledních jsem si musela vyškrábnout z palety ;)) Já jsem hrníčkofilka…
Naproti tomu v IKEA ještě Vánoce nejsou, tam vládne Halloween, a z toho jsem byla taky nadšená, hlavně z konfetů ve tvaru pavouků, koček a dýní, ubrousků s dýněmi nebo plyšových pavouků, ti jsou obzvlášť roztomilí :) Bohužel je to tam v menšině ;)
No a mám nablogováno na týden :]

…kdesi na IRC…
16:17 Liskni_si: Quanti: sraz seredek? wtf?
20:35 Quanti: Liskni_si: (odkaz)
20:35 Quanti: mam radost, ze me pilne ctete ;]
20:43 Liskni_si: jojo
20:43 Liskni_si: jses jedinej blog o blabolech, kterej ctu :)
20:43 Liskni_si: zbytek je vetsinou spis technickej
20:51 Quanti: lol

nemůžu se nezmínit o další zatracené známce toho, že se blíží Vánoce… Přesně podle mého očekávání, první čtvrtek v říjnu Billa vydává svůj vánoční leták… asi jako první obchodní síť u nás… já jako xmas freak z toho mám radost, a vy ostatní můžete slavnostně pozvednout… oči v sloup .)

V pátek jsem zjistila, že opravdu nepatřím do blogerského mainstreamu (a nikdy patřit nebudu, a vysvětlovat taky nebudu). Poslední sraz šeredek taky nedopadl moc dobře a poslední sraz smažek z czfree.net dopadl tak, že nikdo nic nedohodl a nikam nepřišel. Začínala jsem se všech společenských příležitostí pomalu bát :) Na včerejší šeredčí sraz jsem tedy šla s trochu pochmurným očekáváním, že se mi potvrdí, jaký jsem asociál. Naštěstí to dopadlo dobře ;)
Bylo mlíko s mandlovým sirupem. (Ňam.) Byly palačinky. (Taky ňam, ale já si tam asi v životě nedám po slaný ještě sladkou, protože po jedný mizerný palačince je člověk tak nacpanej, že… no škoda slov :)) Byla legrace poté, co Renfri vytáhla komboloi a já se s ním snažila naučit, přičemž jsem se málem uškrtila a zdemolovala bar ;) Zbytek stolu (hlavně mužskou část ;)) Renfri zabavila svými rozkládacími prstýnky. (Já v pubertě nosila v ledvince hopíka a kostku, ale tohle je mnohem univerzálnější .)) Několikrát mi tekly slzy od smíchu :) Byl skvělej no-alco, no-drugs, just-a-little-of-tobacco-smoke večer (teda večer, odcházeli jsme po osmé, jak se na pracovní den uprostřed týdne sluší), líbilo se mi tam (asi i proto, že chlapi přišli až nakonec .)), ráda bych něco takového zažila častěji…

musím pominout boje s neorganizovaností a blbostí na mé původní katedře, i to, že áčko přestalo jezdit, zrovna když nás pustili o něco dřív ze školy, i ostatní drobné otravnosti… a zbyde mi vlastně jenom přednáška vedoucího naší katedry.
Je to člověk charismatický. Je to člověk vtipný. Je to člověk mimo jiné správně ješitný :) A já tady nemám prostor pro zreprodukování všech jeho poznámek, které ve mně vyvolaly úsměv nebo příjemný pocit.
“Stali jste se studijně gramotnými… a to já právě mám tak dobře vymyšlený, abysme se viděli až ve druhém ročníku…”
Zrekapituloval nám nadcházející průběh našeho studia. Sice si ještě nejsem úplně jistá, kam se budu profilovat, určitý nápad ale mám, a je super, že nám katedra umožňuje se takhle věnovat tomu, co chcem - od seminárních prací po diplomovou. Na každém kroku jsem se nevyhnula myšlence na “služebně starší” obor. Na novém je seminář, který nás na “předěl studia” připraví. Zkouška není selektivního charakteru, jak nám několikrát vedoucí katedry opakoval.
Ubráním se srovnání, to bych se totiž zas jenom naštvala.
Na přednášky jsem zvědavá, nicméně musím přiznat, že mě včerejšek přece jenom trochu ubil, takže říct, že se těším na něco spojeného se školou, je v téhle chvíli hodně nadnesené, ale předpokládám, že se to srovná. Nic lepšího asi v současný chvíli nevyplodím, takže na závěr jeden krásný citát přednesený na úvod žádosti o pomoc s vyklízením prostor katedry před/po malování:
“Jako v jakýmkoli baráku a bytě dochází k neuvěřitelný věci, a to je kumulace krámů… se nějak ploděj ty věci…”