Vím, že bloguju čím dál míň. Práce je naopak čím dál víc a času ubývá. Samotnou mě to štve - minulý víkend jsme byli v Hradci a bylo tam krásně, tuhle sobotu jsme byli v ústecké zoo a tam bylo ještě krásněji, snad se aspoň ke stručné vzpomínce dostanu :) Protentokrát aspoň krátká úvaha, kterou jsem psala původně na pracovní blog, ale je natolik politická, že jsem se rozhodla ji tam radši nedávat :)
Pád vlády před dvěma týdny mě nijak nepotěšil, byl však vcelku logický. Vláda byla už nějakou dobu v podstatě neakceschopná. V posledních měsících udělala všechno pro to, aby odpadlíky svých stran nadobro odradila od spolupráce, a tak jsme se v době předsednictví dost smutným způsobem zviditelnili. Vláda v demisi však přináší i některá pozitiva.
Nestihne už prosadit některé zákony (věčná škoda, že náhubkový zákon to stihl – tahle absurdní zákonná úprava náš obraz v očích světové veřejnosti poškodila řádově víc než nedůvěra vládě, předsedající EU). Z těch, které spadly ze stolu, mě nejvíc těší všechny pocházející z MŽP.
Zelené jsem nevolila. Byli mi před volbami mírně optimisticky sympatičtí, ale nemohla jsem z hlavy vyhnat známé přirovnání k melounům: navrch zelený, vevnitř rudý. To, co začali předvádět, když se dostali k moci, ale překonalo nejčernější představy. Místo, aby se zasadili o koncepční podporu vlaků a MHD, lepší podmínky pro recyklaci a podobné přírodělibé programy, šaškují s víkendovými zákazy kamionů, bojkotem jádra a dvěma z největších absurdit: zpoplatnění tašek a zálohované plastové lahve.
Mikrotenové tašky některé hypermarkety zpoplatnily, jiné ne. Pokud jdu tam, kde jsou zdarma, ano, samozřejmě, vezmu si jich víc. Vezmu si jich víc, protože v nich pak vyhazuju smetí (pytle na odpadky nemají ucha a špatně se nosí), tříděný odpad (papír i plast vysypu do příslušných kontejnerů a tašku zmuchlám do plastu, případně použiju znova), nosím oběd do práce, izoluju v nich špinavé prádlo v zavazadlech na víkendech a dovolených… prostě se mi hodí. Z obchodu přinesu, z domova zrecykluju. Ty tašky mají omezenou životnost, ne jako ty pětikorunové z pevného plastu: dvě tři použití a jsou na hadry. Kolik si ministr představuje, že by měla být minimální nařízená částka za kus mikrotenu?
A podobně nesvéprávné z Čechů, kteří mají jednu z nejvyšších „prorecyklovaností“ v Evropě, dělá Bursík i s plastovými lahvemi. Záloha na skleněné je logická a vznikla pěkně dávno ne kvůli ekologii, ale především proto, že skleněné se daly jednoduše vymýt a znovu naplnit. Chápala jsem to i u tvrdých plastových litrovek cocacoly, které se u nás vyskytovaly někdy v minulé dekádě. Ale u obyčejných plastovek je to nesmysl. Mačkají se, zanášejí, prostě jediný význam jejich zálohování by byla násilná recyklace (navíc suroviny, kterou teď kvůli krizi ani nikdo nevykupuje). Jak už jsem psala, Češi recyklují hodně. A teď přemýšlejte se mnou. Dnes jdu (nebo jedu) obvykle z práce rovnou do obchodu (a jsem šťastná, že moc nepijeme pivo, protože vratné lahve od něj se mi doma často hromadí i několik měsíců, než se vydám do obchodu s výkupem přímo z domova – a navíc si na to vzpomenu). Vypijeme za týden kolem jedné až dvou cocacol a několik ochucených minerálek, s jiným plastem to jednu tašku týdně hravě naplní. Tu vezmu a o víkendu odnesu ke kontejnerům. Ende. Takhle bych měla vždycky dojet domů, nést nebo vézt se s plnou taškou plastovek do krámu jak týdýt…
Tůdle.
To bych je najust začala vyhazovat do popelnic.
Abych parafrázovala slavný únik Bursíkova mailu: „Donutíme je k recyklaci – silou, Kaťuško!“ Tak kvůli tomu můžem být vděční, že vláda padla.
I s trpkou představou oranžové čtyř- nebo víceletky.